Isaac Asimov
Roboti a Impérium
POTOMEK
1.
Gladia sáhla na travnaté lůžko, aby se ujistila, že není příliš vlhké, a sedla si. Jeden pohyb tlačítka postačil, aby mohla odpočívat v napolo skloněné poloze, další jí jako vždycky poskytl pocit naprostého uvolnění. A proč ne? Ve skutečnosti se vznášela dobrý centimetr nad vlastní látkou.
Byla teplá a příjemná noc, taková, kdy bývala planeta Aurora nejhezčí: vonná, s oblohou posetou hvězdami.
S lehkým nádechem smutku pozorovala ty malé jiskřičky, které tvořily na nebi celé obrazce, o to jasnější, že na její příkaz všechna světla v obydlí potemněla.
Jak je to možné, podivila se, že se nikdy nenaučila jména těch hvězd a nikdy nezjistila za celých třiadvacet desetiletí jejího života, která je která. Jednou z nich byla hvězda, kolem které obíhala její rodná planeta Solária, hvězda, která pro ni byla po prvních třicet let jejího života prostě »slunce«.
Gladii kdysi říkali Gladia Solaria. To bylo v době, když přišla na Auroru před dvaceti desetiletími, neboli před dvěma sty galaktickými roky, a bylo to nepříliš lichotivé označení jejího cizího původu. Před měsícem proběhlo dvousté výročí jejího příchodu sem. Ignorovala je, protože na tu dobu nechtěla příliš myslet. Předtím, na Solarii, byla Gladia Delmarrová.
Neklidně se pohnula. Téměř na to příjmení zapomněla. Je to tím, že to bylo tak dávno? Nebo jen proto, že se usilovně snažila zapomenout?
Za celá ta léta Solarie nikdy nelitovala, nikdy jí nescházela.
Snad ne teď!
Možná proto, že si najednou uvědomila, že ji přežila? Byla pryč, byla jen historickou vzpomínkou a měla stále žít? Chyběla jí snad proto?
Svraštila obočí. Ne, nescházela jí, řekla si pevně. :
Netoužila po ní, ani si nepřála se tam vrátit. Byl to jen podivný záchvěv čehosi, co kdysi bylo částí její bytosti, i když ji to ničilo, a teď bylo pryč.
Solaria! Poslední z osídlených planet vesmířanů, která se stala člověku domovem. A byla tedy proto v důsledku jakéhosi záhadného zákona symetrie první, která také zahynula?
První? Znamenalo to, že poté přijde druhá, třetí a další?
Gladiin smutek se prohloubil. Byli tu tací, kteří podobné důsledky skutečně vyvozovali. Pokud tomu tak bylo, bude Aurora, její odedávna adoptivní planeta, první, kterou vesmířané osídlili, působením stejného zákona symetrie poslední ze všech, až zemře. V tom případě by mohla aspoň vydržet po dobu jejího života, což v tomto případě bude stačit.
Její oči znovu vyhledávaly hvězdy. Bylo to beznadějné. Neexistoval způsob, jak mezi těmito nerozeznatelnými světelnými body najít slunce Solarie. Domnívala se, že by jím mohl být jeden z těch jasnějších, ale i takových byly stovky.
Zvedla paži a učinila pohyb, kterému sama říkala »Daneelův«. To, že byla tma, nemělo žádný význam.
Robot Daneel Olivaw jí byl po boku téměř okamžitě. Nikdo, kdo by ho znal v době něco před dvaceti desetiletími, když ho Han Fastolfe vytvořil, by si nevšiml žádných znatelnějších změn. Jeho široká tvář s vystouplými tvářemi a krátkými, dozadu učesanými vlasy, jeho modré oči, jeho vysoký, dobře stavěný a zcela humanoidní trup, vše vyhlíželo stejně mladě a nevzrušeně jako vždy.
