frens

#3

Cesta autem zabrala asi dvě hodiny, Joshovi ale připadala zkurveně nekonečná.Jen co nasedl do auta nasadil si sluchátka a na plno pustil Joy division.Dobrou púl hodinu to šlo, ale pak se jeho mladší devíti letá sestra, která trvala na tom že musí jet s nimi, začala dožadovat jeho pozornosti.Začalo to jemnými šťouchanci do žeber.Hlavu měl položenou na příjemně chladivém okně a předstíral že spí.Síla kterou na něj Thea púsobila se však stupňovala.,, Co je?!"rychlým pohybem vytrhnul sluchátka a vytřeštil na sestru oči
,, Nic, promiň"téměř vzlykla.Josh se hned cítil provinile, bavit se s ní bylo to poslední na co měl náladu, ale věděl že ona za to nemůže. Další púl hodinu strávil bezduchým rozhovorem s ní.Byl sice úplně mimo, Thee to ale nijak zvlášť nevadilo, i tak jí její oblíbený bratr věnoval více pozornosti než byla zvyklá.Joshovi se udělalo zle, zavřel oči, zhluboka dýchal a hlavu opě nalepil na okno auta.Měl pocit jako by někdo držel jeho útroby v obrovské pěsti.Nestresoval, věděl že to bude brzo pryč.Konečně,konečně zastavili před velkou cihlovou budovou.Vypadala neuvěřitelně pochmurně a depresivně, přetrvávající déšť tomu jen napomáhal.Josh ani nečekal žádný loučení nebo tak . Díkybohu.Popadnul cestovní tašku Nike a otevřel dveře auta.
,, Jishwo"pípla Thea potichu, Josh který už stihnul vystoupit z auta, se rychle sklonil a letmo ji objal,, moc nezlob parchante"zazubil se a zabouchnul dveře.Auto okamžitě odjelo.Josh se ještě rozhodně necítil na to jít dovnitř. Sednul si na chladný kamený schody, z kapsy vytáhnul tabák a začal balit cigaretu.Moc se mu nepovedla, vždycky balil skvěle, ale poslední dobou to nestálo za nic, moc se mu třásly ruce.Výsledek svého snažení si zastrčil za ucho a sáhnul do boční kapsy tašky, odkud vytáhnul malou, oranžovou, plastovou dózičku.Vyklepnul si do dlaně dvě tabletky vália a spláchnul je colou kterou taky vytáhl z tašky.Zapálil si cigaretu. Vydržel tak asi čtvrt hodiny, během které si ubalil ještě dvě cigarety . Když vydechnul poslední obláček dýmu musel uznat že je mu zima a rezignovaně vešel do budovy. Prošel dlouhou omšelou chodbou, až ke dvoukřídlím kovovým dveřím, s výplní z drátovanýho skla . Zhluboka se nadechnul a otevřel je.Prošel kratší chodbičkou ze které už viděl do jasně osvětlené místnosti, kde za rozvrzaným stolem seděla nevlídně vypadající žena.Mohlo by jít kolem padesáti. Josh vstoupil do místnosti, a odkašlal si, jelikož žena nevzhlédla, ikdyž věděl že ho určitě slyšela přicházet. Vzhlédla a v očích za drátěnou obroučkou brýlí se jí nelibě zablesklo.Porozkoumala Joshe hodnotícím pohledem.Zvláště dlouho se pozastavila u jeho zmoklých růžových vlasu a roztažených uší.
,, jméno? "Zavrčela. Její hlas zněl jako když o sebe skřípou dva kusy kovu
,, Josh Dun"řekl zřetelně, a nedokázal ve svém hlase skrýt stopy podráždění. Většinou pro něj takovéhle pohledy ,slušných, lidí byli spíše zdrojem pobavení než zloby,teť měl ale nervy na pochodu.
V kanceláři musel přetrpět asi deset minut, kdy do něj vychovatelka hustila různé pravidla a přísné zákazy.Josh nevnímal ani slovo.Válium začalo zabírat.Poslední věta ho však dokonale probrala
,, váš pokoj má číslo24"podala mu malý mosazný klíč
,,váš spolubydlící ještě nedorazil"
Jen krátce přikývnul, a vyrazil na schodiště. Ikdyž budova měla sedm pater, výtah tu očividně považovali za zbytečný přepych. Bydlel na pátém patře. Pomalu se vlekl vzhůru a poddával se zoufalství z toho že nebude bydlet sám. Všechny své naděje vkládal do toho že jeho spolubydlící snad třeba nedorazí.Píchalo ho na plicích. Pár schodů nad třetím patrem se mu zatmělo před očima, a on se zhroutil na schody.
,, Kurva"zaklel tiše mezi prudkými výdechy, který mu bolestivě vyrážely z hrudi. Chvilku jen tak ležel a popadal dech, pak ale zaslechnul několik pater nad sebou dusot nohou jak běží po schodech. Rychle vstal, a pomalu pokračoval v cestě. Nechtěl aby ho někdo našel ležet na zemi jak hadráka.O dobrou čtvrt hodinu později konečně otočil klíčem v zámku a vstoupil do svého nového pokoje.Tyhle schody pro něj byli pekol.Pokoj byl úplně symetrický, na každé straně postel, stůl, židle a skříň.Josh svou tašku zmoženě odhodil do kouta a svalil se na postel na levé straně pokoje. Jen co se trochu zklidil posadil se ke stolu a ubalil si další cíčko. Poslední dobou moc kouřil. Štvalo ho to, ani ne tak ze zdravotního hlediska, jako spíš z finančního. U stolu se mu nesedělo dobře, tak vstal a stůl otočil o 180stupňů a přisunul ho tak aby u něj mohl sedět v posteli, to mu vyhovovalo mnohem víc.Přešel k oknu a otevřel ho.Byl příjemně překvapen širokým cihlovím parapetem Vyšvihnul se na něj a zapálil si, i když by vsadil svůj život na to že jak kouření, tak i sezení v oknech bylo mezi výčtem zakázaných věcí. Okno bylo dosti vysoko, měl výhled na schody na kterých před chvílí seděl. Jak kouřil nejasně a otupěle cítil jak ho přemáhá únava, jako by každý jeho víčko vážilo snad tunu.Cigareta zhasla, ale Joshovi to bylo jedno.Spal.