Avengers- Rainbow woman [POZASTAVENO]

3. kapitola - základna

Emily zapnula notebook, kde na ni zablikalo hned několik upozornění. Chvilku si četla ustarané zprávy od kolegů, které vyprávěli neustále ten samý příběh. Ahoj Emily. Dozvěděl/a jsem se, že jsi byla včera na nevydařeném večírku. Doufám, že se ti nic nestalo...

A takhle to pokračovalo. Nechápala, proč se o ni, tak starají, snad ze slušnosti, díky které prohodí i pár slov. Také nechápala, proč jim ředitel neoznámil, že je v pořádku, díky čemuž by nemusela čelit tolika zprávám.

Na všechny odepsala a poté si vyhledala živé hovory na policii. Notebook položila vedle sebe a šla otevřít okno.

Hned jak ho otevřela, praštil ji do nosu zápach benzínu místo vůně trávy, stromů a taky nějakých těch bobečků. Na stromu před ní byl pověšený terč, který hodlala dnes využít. Usmála se a přešla do svého šatníku. Převlékla se do sportovního oblečení, ruce si obvázala a na konec outfit doplnila tenisky. Vlasy svázala do vysokého culíku a to byl definitivní konec přípravy na dnešní trénink.

Ze šatníku došla rovnou k vchodovým dveřím, které otevřela a zamkla. Klíče vložila do dutiny v jednom z trámů, které podpíraly dům.

Nadechla se čerstvého vzduchu, který ji krásně povzbudil. Rychle se protáhla a vyrazila po cestě ven z jejího útočiště. Běžela po cestě ze štěrku, takže ji malé kamínky klouzaly pod podrážkami bot, až se v některých zatáčkách bála, že místo kamínků poletí ona.

Chvilku běžela, než si všimla cesty, která vedla zpátky k domovu, aspoň si to myslela. Neplánovala nějak dlouho běhat a tak se vydala po cestě k domovu.

Místo otravného štěrku se objevila silnice, po které se to přece jenom lépe běželo, když nemáte strach z toho, že budete místo štěrku vy, tak se to vždy lépe běží.

Čím dále Emily byla, začala cítit kouř, ten byl doprovázen slabými zvuky, které zněly jako boj - výstřely, údery, křik...

Byly dvě možnosti; vzít to zpátky po cestě se štěrkem a riskovat rozbití obličeje, nebo naběhnout neznámo kam mezi psychopaty, co se tam nejspíš vraždí. Samozřejmě, že druhá možnost je lepší a tak se Emily rozběhla tím směrem. (A to jsem tento příběh chtěla psát vážně... xD Ale nejde mi to. :D )

Po chvilce běhu uviděla i zmíněný kouř a budovu, která byla nejspíš firma, co to tu vlastnila. Hned jak vyběhla z křoví, které ji plně bránilo ve výhledu, nestačila se divit. Všude pobíhali lidi v černém se zbraněmi, kteří hledali svůj cíl. Mezi nimi se objevila žena s rudě zbarvenými vlasy, které se objevovali mezi padlími vojáky, předstírajících zranění, nebo úmrtí. Všichni dýchali a nevypadali, smrtelně zraněni, což Emily vedlo k jednomu závěru; cvičení.

Takže když se tam objevila i rudě zářící energie, které patřila Scarlet, bylo to jasné. Odněkud se tam vynořil i Hawkeye, který všechny střílel z vršku budovy. Ve vzduchu létal Phantom, který se snažil chytit létající předmět. Za předmětem se objevila i černá verze Ironmanova obleku neboli War machine a na konec zahlédla i Kapitána, který házel po všem svůj štít, nebo s ním pouze lidi odrážel.
Jen jeden "člověk" nic nedělal. Stál u budovy a všechno bedlivě sledoval. Byl to napůl robot a napůl člověk se žlutým kamenem v hlavě. (Jak mu říkají? :D J.A.R.V.I.S?)

Jak ho tak sledovala její instinkty se ozvaly. Rychle se otočila a jedním plynulým pohybem ruky chytila štít, který patřil Stevovi.
Usmála se a vyšla z úkrytu, který ji poskytoval keř. Hned se na ni zaměřilo několik pohledů, které nebyly zrovna příjemné.

,,Omlouvám se, ale já jsem ehm... přišla vrátit něco, co patří vám. " Ukázala na štít a hodila jej jako frisbee ke Stevovi. Ten ho chytil a otevřel pusu na vyslovení díku, ale to už Emily zmizela za keři.

Hned jak se ujistila, že ji nikdo nevidí, zavřela oči a nechala se přesunout k jejímu domu. Jediný důvod, proč zavírá oči je, aby obsah jejího žaludku nevyhledal zem. Nebylo příjemné se dívat na poletující změti barev, které neustále měnili směr, proto měla víčka zavřená.

Ucítila půdu pod nohama, otevřela oči a úlevně si oddechla. Než zmizela, uvědomila si, že se bude muset řídit podle jednoho pravidla - nepřibližovat se k Avengers. Takže odedneška běhat hezky po staré trase...

Omlouvám se že nebyla hooooodně dlouho kapitola, ale nějak se mi nechtělo do psaní, což je u mně naprosto normální. 😂 (Bohužel..)
Vždycky mám rozepsané kapitoly, ale nějak nevím jak je ukončit, nebo s nimi nejsem spokojená. (Tuhle jsem upravovala 3x a stále se mi nelíbí a ke všemu je extrémně krátká... 700+ slov. 👌 )

P.S. Je ten cover lepší nebo horší? :D