Evansová! Pottere!

My se ho nesmíme bát

,,No super, co teď?" zasyčela Lily. James ji zřejmě nevnímal, protože pracně ulamoval kus grilijášové tyčky. Když si strkal třetí kousek do pusy, Lily mu zbytek vytrhla z ruky a s výrazem typu 'čekám, že budeš přemýšlet' hodila sušenku na zem.
,,Já nevím, ale spíš by mě zajímalo, co tam dělali,"začal přemítat nahlas James.
,,Kdoví, třeba zase Malfoy někoho šikanoval," řekla Lily.
,,Ne, ten hlas nezněl jako Malfoy. Zněl, jako někdo, koho neznám," usmál se James, ,,každopádně to tedy musel být někdo, kdo se zvládnul přemístit do jedoucího vlaku a to je hodně velký oříšek i pro zkušené kouzelníky, alespoň nám to tak říkal Kratiknot."
Lily stále svírala svou hůlku a pozorovala bedlivě jednotlivá kupé.

,,Nechci zbytečně přivolávat nějaké nebezpečí, ale co když se Lucius přidal k Smrtijedům?" zašeptala Lily blíž k Jamesovi.
,,I to je možné" naklonil se ještě blíž k rusovlásce.
,,Co to děláš?" nahodila ironický výraz a založila si ruce na prsou.
,,Achjo" spadlo z něho nadšení a vydal se dál.
,,To sis vážně myslel, že bych ti dala polibek? Jsi cvok, Pottere." smála se Lily.
,,Jo" nasadil kamenný výraz a strčil ruce do kapes ,,a pro tvou informaci se dnes neříká 'dát polibek' ale třeba 'dát pusu', Evansová."
Dál pokračovali už jen potichu a takhle to šlo dál až do Prasinek, kde oba museli hlídat prváky a zatoulané studenty.

,,Holky, Alice, Sabino, " volala na ně Lily, ale v té mačkanici se jí obě ztratily, a tak si nasedla do kočáru ke své spolubydlící Hai Triploadové a Davidu Cabernettimu.
,,No, to je ale počasí," nadávala dívka se světlou pletí a pískovýma vlasama, která pozorovala mezi šarlatovými závěsy kroupy, bubnující na široké okno.
,,Ále, bylo i hůř," usmívala se Lily, ,,pamatuješ si když jsme my byly v prvním ročníku?"
Zavzpomínala Lily a usmála se: ,,Pamatuji si ještě, jak nás museli sušit všichni učitelé, jinak by se nestihlo slavnostní zařazení."
Hai se začala smát: ,,Nojo a teď si vem, tohle počasí a letošní prvňáčci, chudáci."
,,Hm, myslím, že ne. Už třetí rok posílají loďky, které jsou pokryté dvojnásobným odpuzovacím kouzlem, toto zaklínadlo účinně působí, jak na déšť, kroupy, sníh a další přírodní výkyvy, tak na různé jezerní stvůry a nekalé bytosti," řekla Lily.
,,Páni, jakou učebnici jsi snědla, Lily? " ironizovala dívka se smíchem. Lily se na oko zamyslela a dodala: ,,Řekněme, že čtu pravidelně noviny," mrkla na Hai, čímž ji úplně setřela.
,,A co ty, Davide, jak se ti daří?" obrátila raději Lily konverzaci.
,,No, co bys čekala? Stále stejně, ve famfrpálu se celkem držím jako brankář a to je asi všechno." nasadil samolibý výraz.

,,Famrfrpál jsem vždycky chtěla zkusit" zasnila se rusovláska.
„Však ještě můžeš, Lily" mrknul na ni, ,,každý rok děláme nábor, to přece víš" usmál se.
,,Jasně, že vím, ale to byste nesměli mít tak skvělého kapitána, že?" založila si ruce. „No, chápu tě, ale zase v tom můžeš vidět výhodu. Nemůže se stát, že bychom tě nepřijali." rozesmál se Dave.
,,Tobě se to krásně směje, když tě nikdo nenahání celé roky po chodbách a nehrozí ti nebezpečí v podobě bonboniér nasaklých silným elixírem lásky," zabručela Lily.
,,Konečně jsme tady," rozzařila se Hai. O pár minut později už Lily kráčela davem studentů a hledala v něm svou partu.

,,Dobrý večer, krásná dívko, hledáte někoho? Nejsem ten hledaný právě já?" ozval se nad ní sametový hlas.
Lily vzhlédla a lišácky se usmála: "Ahoj Nicku, bohužel nejsi ten, koho hledám," duch Nick se naoko zarmoutil a odpověděl: "ach, tak to je mi velice líto."
"Raději mi řekni, kde najdu Alici" vyklopila ze sebe.
"Tu dámu jsem tu již dnes viděl, kráčela v doprovodu jednoho gentlemana," zachichotal se.
"Áno, nejspíš Frank Longbottom, no, asi půjdu ke stolu, ať si seženu ještě dobré místo," ukončila Lily konverzaci, protože už byla mezi posledními.
,,Au revoir, krásná Lily, " loučil se Skorobezhlavý Nick a zamířil rovnou k zbytku bradavických duchů. Lily se jen smála, Nick ji vždycky navodil dobrou náladu.
Když se dostala do Velké síně, nebelvírský stůl byl už skoro obsazen, a tak začala hledat svou kamarádku mezi spoustou černých, špičatých čapek.
"Lily, kde jsi zůstala" křičela na ní Alice. "Všude jsme tě hledaly, kdyby nás jen ta nová profesorka nehnala do kočáru," postěžovala si Alice,"je tu nová a už ze sebe dělá kdoví co a ještě to její jméno, Prýtová Pomona, Pomona jak pomelo" smála se krátkovlasá dívčina.
"Myslím, že na bylinky bude dobrá, prý byla pár let i v jihovýchodní Asii, kde pracovala s obřími láčkovkami" vydal ze sebe Frank, který seděl vedle Alice.
"Jéé, ahoj Franku," usmála se rudovláska na kudrnatého chlapce, který se trošku klepal, z toho, že na něj právě upřelo více lidí pohled.
"Ahoj Lily" špitl a trochu se začervenal.
"Čáuky Lily, už jsme mysleli, že nedorazíš," smál se na ni Seth.
Byl to vysoký kluk s delšíma vlasama a výrazným obočím. Další, kdo vždy probudil v druhých dobrou náladu. Byl to další člověk, který ji připomněl, že už zase začíná parádní rok v Bradavicích.
"Ahojky Sethe" mávla na něj rusovláska. Než stačila pozdravit další lidi nebo cokoliv říct, ozval se jíž zvuk slabých zvonků, který oznamoval začátek rozřazovacího ceremoniálu.

Mezitím se k pultu dostavil ředitel, aby promluvil ke studentům.
Albus Brumbál mluvil hlavně o bezpečnosti žáků a zakázal vstup na veškeré školní pozemky, mimo hradu a famfrpálového hřiště.
Všichni se podivili a začali reptat a protestovat.
"Ticho" řekl klidným hlasem, ale nejméně 3x hlasitým.
"Zřejmě nemusím připomínat, že tato opatření jsou ustanovena hlavně kvůli vašemu bezpečí a kvůli Voldemortovi."
Všude nastalo hrobové ticho i bez kouzla. Studenti byli zděšeni a mlčky koukali na ředitele.
"Ano, je tu a my se ho nesmíme bát, musíme být odvážní, chytří, obětaví a také musíme jít za svým - za dobrým cílem, přesně tak, jako zakladatelé naší školy, nezapomínejme na to!" řekl Brumbál a zahleděl se hluboko mezi studenty.

Lily měla pocit, že ji polil někdo studenou i horkou vodou naráz. Nebála se Voldemorta, ale Brumbála. A nebyl to strach, byl to respekt. Jeho velká autorita ji vždy ohromila. Rozhlédla se po ostatních, všichni seděli jako přibití a nespustili z ředitele oči. Kus za ní seděl i James, bylo velmi zvláštní, že i on má v očích tentýž výraz. U něho to bylo nezvyklé, ovšem do té doby, než se jeho pohled nestočil k Lily, hned nasadil svůj kulišácký úsměv. Lily protočila oči v sloup a raději se zase zaposlouchala do Brumbálovy řeči.

"A nyní už tu máme budoucí žáky prvního ročníku" zaburácel nahlas a na druhé straně sálu se otevřely velké dveře.

"No, tak to jsem zvědavá, co nás letošní rok čeká," prolomila ticho mezi zkoprnělými studenty Alice.