Tak konečně je tu Harry a už z dálky na mě mává s úsměvem na tváři. Taky ho pozdravím a už se vznáším přímo kněmu.,,Čau Harry"pronesu nadšeně, protože jsem se na dnešní prohlídku hodně těšil. Harry dojde až ke mě a ukáže na řetěz spojující mě s tělem tak nejdřív se zbavíme tohohle. Cože?
Vyjede ze mě nechápavě. Slyšel jsi dobře, ušklíbne se a z poza zad vytáhne drobný nožík.
Zděšeně jsem na něj koukal,,jaktože držíš nůž?"a proč držíš nůž?"
Harry se na mě usmívá a pomalu se ke mě blíží.
Začínám z něho mít fakt strach,teď už odemě stojí ani ne metr, nehorázně se mi potí ruce a třese se mi hlas.
,,Harry"? Vykoktám zěšeně.
Ale to už ke mě míří Harryho ruka s drobným nožíkem, který se mi zarývá hluboko do masa a ze mě výjde hlasité zařvání. Kov naráží na kov a ozve se skřípot jak nožík přejíždí dí po řetězu.
Bolest je tak obrovská že nemůžu už ani řvát a z mých úst vychází jen děsivé skřeky. Lapám po dechu který stále nemůžu popadnout po tom co Harry vrazil nůž ještě hlouběji do mého nitra a začal zespoda tlačit na úchyt řetězu v mém břiše. Teď už jsem ani nedýchal, jen ležím na zemi zatím co Harry stále prohlubuje díru kolem řetězu. Najednou odhodí nožík a oběma rukama pevně sevře řetěz, postaví se a jednou nohou si přišlápne mé duševní tělo, očekávám to nejhorší a proto zavřu oči.
Dlouho se nic neděje a tak opatrně oči zase otevřu, Harry pravidelně oddechuje ale pořád svírá řetěz v rukou, najednou se napnout jeho svaly na rukách a vší silou zatáhne za řetěž čímž mi ho vyrve z břicha. Ucítím né bolest ale úlevu a lehkost. Harry se vyčerpaně sveze na kolena a poplácá mě po rameni,,máš to za sebou ".
ENNY
,,Ahoj" řeknu s úsměvem a dál pozoruju jeho nádherné oči
Jeho zmatený pohled mi ale prozradí že je něco špatně. Děje se něco? Zeptám se ho a pomalu si sedám, klečí v mé těsné blízkosti a pořád na mě kouká jak na ufona.,, Haló" zamávám mu před obličejem a on se konečně probere a podívá se mi do očí. ,, A-ahoj" vykoktá ze sebe nakonec.
No konečně už jsem myslel že se neprobereš. C-co? Koktám pro změnu já. Ty si nic nepamatuješ? Mluví na mě a já si uvědomuju že vlastně neznám jeho jméno. P-počkat, ty jsi mě unesl a dal si mi něco abych na všechno zapoměla,vychrlím ze sebe a zmateně na něj koukám. Začne se hlasitě smát ale pak zvážní, našel jsem tě u naší ohrady s koňmi s obrovskou boulí na čele a tak jsem si myslel že...
Musela jsem mu zacpat pusu rukou jinak by nesklapl, počkat chceš říct že jsi mě našel ležet u vaší ohrady? Co tady sakra dělám? Jen pokrčil rameny ale mluvil dál,, dobře myslím že by bylo lepší kdyby jsme se nejdřív představili a než mě začneš obviňovat z únosu, zasmál se" Úsměv jsem mu oplatit,,dobře tak ty první "řekla jsem a jemně jsem do něj dlouhá prstem.,,Tak fajn, jmenuju se David je mi 23 let a bydlím na ranči a to je asi tak všechno" ušklíbne se oplatí mi dloubnutí a dodá,, teď zase ty" Dobře já se jmenuju... Sakra jak se jmenuju?
Tak to je fakt dobrý , nevím jak se jmenuju kde bydlím ani jak jsem se tady vzala. Nejsem já nakonec vážně ítí v lidským kostýmu? David se zasměje mému rádoby vtipů a pomáhá mi na nohy ,,tak pojď ty mimozemšťane, hodím tě do nemocnice ať se ti podívají na tu hlavu. Přikývnu ale sotva se postavím na nohy spadnu zase na zadek,, promiň ale příšerně se mi motá hlava, nemůžeme ještě chvilku sedět?",, Nemáme zas tolik času za chvíli zavírají nemocnici a já ještě musím nakrmit koně a odvést je z pastviny.,, Já vím ale "...
,,Žádný ale" řekne a hodí si mě přez rameno,, okamžitě mě pust"ječím a pořádně sebou cukám. Ale nemám šanci je hodně silný. Po chvilce dorazíme k velké černé dodávce která vypadá jak pohřebák. David mě opatrně posadí na přední sedadlo spolujezdce a sám si hned sedá za volant. Pouští rádio kde hrají nějákou smutnou skladbu na klavír, písnička ale hned končí a reportér ohlásí začátek zpráv. Začínají zprávami ze světa a pokračují počasím pak začnou zprávy z domova,, Včera našla policie nedaleko Irvingu dva obvěšené lidi jedná se o Daniela Tomhpsona a Enny Greyovou která vyvázla jen s lehkými odřeninami na krku. Daniel zemřel a příští týden bude uspořádán jeho pohřeb,Enny byla převezena do městské nemocnice ze které byla dnes prop..." David vypl rádio protože jsme právě přijížděli na příjezdovou cestu do nemocnice. Parkoviště bylo skoro prázdné jen sem tam postávají auta.Vešli jsme do budovy a namířil si to přímo k recepci. Za okýnka seděla asi 20-ti létá slečna která si malovala nehty,, cink, cink" Zazvonil jsem na zvoneček a recepční zvedla hlavu. Jak vám mohu pomoci? Zeptala se a nahodila falešný úsměv. Potřeboval by jsme jít na vyšetření, ujal se slova David a prstem jemně zaťukal na mou hlavu. Recepční zřejmě pochopila, něco si zapsala a pak řekla,, po schodech nahoru, doprava a třetí dveře v levo. Poděkovali jsme a zamířili tam kam nás poslala. Došli smě k vysokým proskleným dveřím a zaťukal na ně zevnitř se ozvalo ospalé dále a tak jsme vešli. V místnosti která byla celá natřená na bílo seděl na kožené židli před počítačem na pohled dost starý doktor v bílém pláštíku a s tlustými brýlemi přez které na nás koukal jako krtek. Dobrý večer, ujal se slova opět David, mou kamarádku pravděpodobně kopl kůň do hlavy a jenom bychom potřebovali vědět jestli to není něco vážnějšího. Doktor se usmál a mávl rukou na znamení abych přistoupila blíž. Když jsem k němu došla postavil se a vytáhl z jedné z mnoha kapsiček pláštíku baterku, před mé oči dal svůj prst a řekl mi ať na něj koukám, pak mi začal jezdit baterkou před očima.,,Mozek je vpořádku " akorát budeš mít ještě hodně dlouho pořádnou bouli, řekl doktor a upřímě se zasmál. Celkem se mi ulevilo že mi nic není a tak jsem se na doktora mile usmála. Pak už jsme jenom poděkovali a rozloučili se, cestou spátky na parkoviště smě míjeli recepci kde si recepční stále lakovaná nehty, nashledanou řekli jsme jednohlasně, ona jenom zvedla hlavu a něco zabručela ale to už jsme neslyšeli protože už jsme byli dávno venku u auta. Tak kam to bude? Zeptal se David a já na něj jenom vyřešila oči, úplně jsem zapoměla že nevím kde bydlím.
Tak tím bych to prodnešek ukončila.Každý příběh má pár nudných kapitol ve kterých se nic neděje a tohle je jedna z nich. Napište mi prosím do komentářů co si o této kapitole myslíte.
Děkuji za přečtení.
Omlouvám se za chyby.
Na fotce je moje představa Harryho.
