Tento příběh je o dívce jménem Violetta.Violetta je dcerou bohatých rodičů.Otec je CHermán a je podnikatelem a matka je zpěvačka.Via má psa Dennyho který je s ní na každém kroku.Při velkém požáru jejich domu si všichni myslí že malá tříletá Violetta...
Šli jsme s Leonem domů já se držela vozíku ale v půli cesty domů jsem byla unavená a tak jsem si sedla do vozíku a nechala se Leonem odvézt domů.Doktor říkal že se nemám přemáhat že musím nohy zatěžovat postupně.A tak jsem si sedla a Leon mě odvezl domů.Když jsme dorazili domů máma hned co uslyšela cvaknout dveře přiběhla za námi.Violetto proboha kde jste byli a co to máte na sobě.Víš jaký jsme měli o tebe strach už jsem chtěla volat policii.Mami uklidni se.Jak se mám uklidnit vždyť ty mě jednou přivedeš do hrobu.A co to vlastně máte na sobě kde máš své oblečení ptala a nechtěla se zastavit tak jsem se zvedla z křesla a mámu objala.Máma moje obětí přijala a až asi po minutě si uvědomila že stojím.Violetto ty stojíš na vlastních nohách vykřikla máma nadšeně.Ano mami stojím.A jak a kdy?Leon mě zachránil a kdy?No asi před hodinou a půl.Jak zachránil ptala se mě zděšeně máma.Tak jsem jí to v rychlosti odvyprávěla a ona se mě nakonec ještě zeptala jestli jsem v pořádku.Ano jsem mami neboj.V tom vešli do obyváku táta s mími sourozenci.Když mě viděla Ludmila stát na mých nohách tak se ke mě jako první rozběhla.Vio ty stojíš řekla nadšeně.Jo jsem.Tak já asi půjdu řekl Leon.Ne Leone prosím nechoť zůstaň tady prosím?No tak dobře přikývl.Všem jsem odvyprávěla znovu to co se stalo v parku i na to jak jsem se postavila na nohy a že jsem celou cestu do nemocnice šla po svých nohou.Leon u nás zůstal celý víkend a celou dobu my pomáhal cvičit s nohama procházet se po svích nohou.Všechny z mé rodiny a Leona jsem poprosila aby to zatím nikomu neříkali.Myslím hlavně tebe Ludmi neříkej to vestudiu chci je tam překvapit.Jasně a ohledně studia ti musím něco říct.Ludmi stalo se něco ve studiu zeptala jsem se jí vyděšeně po tom co jsem vyděla její výraz.no teď už ne ale mohlo se stát řekla Ludila.Asi ti nerozumím co se stalo.Dneska jsem se šla na něco zeptat Antonia do ředitelny a když jsem chtěla zaklepat zaslechla jsem přes přivřené dveře Pabla jak se baví s Antoniem.No a to je snad normální ne?Ano Vio to by bylo normální ale kdyby se nebavili o tobě.Co?O mě? A proč?Vio zaslechla jsem Pabla jak navrhuje Antoniovy že by tě měl z tvího kroužku vyloučit a nahradit tě Cami Fran nebo dokonce snad někým jiným.Cože skoro jsem šokovaně vykřikla.Vio taky jsem ještě zaslechla že Antonio mu odpověděl že by to pro tebe bylo asi to nejlepší.Cože takže mě chce Antonio s Pablem nahradit Cami Fran nebo snad někým úplně jiným?To snad není pravda.A říkali ještě něco?To nevím na chodbě se objevil Gregorio a stím jsem nic mít nechtěla a tak jsem radši odešla.Rozumím přikývla jsem.Nemůžu tomu uvěřit že někoho by napadlo mě vyloučit ze studia jen proto že má momentálně nohy v háji.Nikdy jsme nechtěli víc peněz na nic jsme si nestěžovali byli jsme rádi že můžeme pracovat se studenty ze studia a naučit je něco nového.No dobře tak fajn řekla jsem na konec abych to celé uzavřela. Ludmi mohla by jsi v úterý přivést Antonia s Pablem na můj kroužek něco málo po tři čtvrtě na tři?Jasně proč?Ale nic jen jim ukážu o jak dobrou učitelku by přišli a promluvím si s nimi o tom.Ale neříkej jim že jsem ti to řekla já.Neboj neřeknu odpověděla jsem Ludmile.
Pokračování příště!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
