American Murder Story 2. {DOKONČENO}

Kapitola 18.

Roni
Sedly jsme si na dřevěnou podlahu necelý metr od postelí a spojily ruce. ,,Dokážeme to Nesso?" Pronesla jsem neklidně. Ona jen zavřela oči a já cítila proud co se do mě vlil přes její tělo. Propojily jsme se a já v tu chvíli přesně co mám dělat.

Nessa
Do hlavy mi vběhla bolest jako by mě někdo probodl nožem ale nemohla jsem si dovolit přestat. Existence našich rodičů právě vysela na vlásku - za který jsme já a Roni tahaly. Bolest byla však nekončící. Roni měla stejné potíže. Začaly jsme řvát a naše síly začaly bojovat...Temno proti světlu...

Bylo to jako umírání. Děsivé, bolestivé. Roni se zřítila na zem a pak... Pak už jen tma.

Roni
Slyšela jsem mámin hlas. ,,Roni, vstávej broučku. Ještě je na to moc brzy. Tvá sestra tě potřebuje. Nevzdávejte to, bojujte!" Křik. Hrozlivý křik a znovu jen tma. Probouzím se uprostřed lesa. Nikde nikdo. Je zima a chlad se dotýká každého lístku. Mrazí je to. Z lesu se stává kus ledu.

Není úniku, nemůžu ven! ,,Pusťte mě ven, Vanesso!!! Pomoc!" Tluču do ledu který se každým úderem stává silnější, studenější a tvrdší. Dochází vzduch. Dusím se a padám na kolena. Nemám šanci přežít. Přestávám mít kontrolu nad tělem které už pokrývá led a moje mysl je upřená na jedinou osobu - Nessa. Naposledy vydechnu a se mnou mizí každičký kousek života v okolí.

Nessa
Voda mě polévá a nelze zastavit. Co teď? Plavu na povrch a nadechuji se vzduchu který čím dál rychleji ubývá. Jsem obklopená vodou a nemohu se nadechnout. Vlila se mi do plicí. Kašlu, lapu po dechu který mi už došel a já znehybňuji. ,,Roni..." Šitnu a mé srdce naposledy zabubnuje.

Vůně skořice se line okolím. Teplo ohně vycházející ze zapáleného dříví v krbu se šíří po celé místnosti. Jedna s dívek se probouzí. Veronica.

Roni
Otevřela jsem oči. Jsem snad v nebi? Vedle mě leží Nessa. Zatřásla jsem s ní ještě pořád oslabeně ,,Nesso?!" Otevřela oči. Objala jsem jí. ,,Kde to jsme?" rozhlédla se a já neznala odpověď. Všechno bylo rozmazané. Až na dvě tváře zářící s úsměvem. Byli to oni - naši rodiče!

Nessa
Přišli k nám a my se neudržely a obě začaly brečet. Oni tu opravdu byli! Objali nás a nepouštěli. ,,My umřely taky?!" Zavzlykala Roni. Máma zakroutila hlavou ,,Ne zlatíčko." ,,Nechte nás vám to vysvětlit." Dodal táta.

Mamka se nadechla ,,Když jste prováděly to - kouzlo. Musely jste něco obětovat. Zažily jste nemilosrdnou smrt vašeho 'druhého' já. Tím že jste zabily vaši druhou stránku jste ten život co vám byl odebrán darovaly nám."

Zíráme na ně jako opařený. Přivedly jsme je zpět. A tím přišly o naše jedinečné schopnosti.