5:00- Zvednu se ze země a přiložím ucho ke zdi, abych zjistila, jestli pořád znějí sirény. "Sakra!" stále. Znovu si sednu na studenou zem.
Dívám se okolo sebe na lidi a v rohu u schodů vidím toho nového chlapce. Sedí dál od své rodiny. Jdu za ním. "Ahoj," pozdravím. "Ahoj. Co potřebuješ?" zeptá se mě svým hlubokým hlasem. "Nic. Jen jsem šla pozdravit."
"No.. Pozdravila jsi a můžeš jít," říká mi protivně. Jak milé. Zrovna lituji svého rozhodnutí k němu jít. "Fajn jdu pane tajemný. Ale příště můžeš být milejší. Všichni to máme těžké," vytknu mu a odejdu.
Když si povídám se strýčkem Betty, tak za mnou André příjde a poklepe mi na rameno. "Hele. Omlouvám se je toho na mě moc. To stěhování a teď do toho tohle." Nic neříkám. Jen se zadívám na jeho bílou košili s modrými, svislými proužky. Je špinavá od prachu a omítky. "Máš špinavou košili," řeknu jen a již po druhé dnes od něj odcházím.
