Vládkyně-III.Díl-Světlo a temnota✔️

1.Kapitola

30 seconds to mars - Hurricane (my short version) uncensored

,,A víš co chceš ty? Jednu chvíli se mě dotýkáš, pak utečeš a pak si na mě děláš právo. Buďto se konečně rozhodni, nebo jdu zpět."
Ano, v první chvíli jsem ho opravdu chtěla políbit, ale když jsem si vzpomněla na to všechno co udělal, znovu se to otočilo.
,,Ariel..."
,,Ne, já jdu." rozhodla jsem za něj, a odešla zpět do obýváku. Nezastavil mě a to mě ještě víc naštvalo. Naštvalo a taky zklamalo, opravdu jsem věřila že o mě bude trochu bojovat, ale ne, on tam jen stál. Já nebudu ta co za ním bude neustále běhat, protože mi je ho líto. Všichni mu tady říkají ať to nevzdává, a on na to kašle. Jestli na to chce kašlat, fajn, budu na to kašlat i já.
,,Ahoj Ariel, kam ses ztratila?" zeptala se mě Lina když se ke mě přidala u stolu s pitím.
,,Do kuchyně." odpověděla jsem jí nezaujatě.
,,A bylo něco?" vyzvídala a já protočila oči.
,,Ne Lino, nebylo. Možná jen to že ani on sám neví co chce. V jednu chvíli je to tak a v druhé někam zmizí. Štve mě to, kdyby mě tak miloval jak mi všichni říkají, bylo by všechno jinak." abych dodala svým slovům váhu vypila jsem hned dva kelímky naráz.
,,Ariel, určitě to není tak jak to říkáš."
,,Ne, Lino je to přesně tak. Kdyby mě opravdu miloval snaží se víc, odešla jsem od něj a ani mě nezastavil." v tu chvíli kdy jsem to dořekla mě zezadu někdo chytl za ruku a prudce se mnou otočil. Ztratila jsem rovnováhu a přistála rovnou v jeho náruči.
,,Co jsi to teď řekla?" zavrčel mi do obličeje a já se najednou cítila malinká. Alkohol zmizel, aby se na to nemusel dívat a já párkrát na sucho polkla. Jeho oči teď byly temnější než kdy dřív, ale já se nehodlala vzdát tak snadno.
,,Kdybys mě opravdu miloval snažil by ses víc." zavrčela jsem mu nazpět a viděla jak skousl čelisti. Hned na to je ale znovu povolil a naklonil se ke mě ještě blíž. Pořád mě věznil svým pohledem a to byl sotva pár centimetrů od mé tváře.
,,Chceš víc? Dobře." s tím mě znovu vzal za ruku a táhl zpět tam kde jsme byly. Do kuchyně.
,,Azraeli, co chceš dělat." křičela jsem na něj, ale asi to nemělo žádný účinek hudba hrála dost nahlas na to aby mě nikdo neslyšel. Zahlédla jsem jen Linin výraz a vypadala že mi opravdu nemá v plánu pomoct, protože na mě zamávala.
,,Azraeli!" vykřikla jsem a zastavila se na místě. Nehodlám se nechat táhnout jako kus hadru. To už jsme ale byly znovu v kuchyni.
,,Co po mě chceš Ariel? Co po mě vlastně chceš?" zavrčel a znovu se ke mě přiblížil, ustoupila jsem ale k mojí smůle jsem narazila na linku. Neměla jsem kam utéct a on se stále přibližoval.
,,Řekni mi co po mě chceš." vydechl úplně jiným tónem než před malou chvilkou a mě se sevřel žaludek. Ta neuvěřitelná změna mě naprosto vykolejila. Probudil mě až dotek na mém boku, byla to jeho dlaň která pomalu stoupala nahoru.
,,Víš co chceš, nebo ne?" řekl tiše a sklonil ke mě hlavu. Byla jsem odhodlaná něco říct, ale jeho ruka která mi doputovala až ke krku mi zatemnila mysl. Už jsem se ho nebála, teď se to všechno proměnilo v naprosto něco jiného.
,,Tebe." vydechla jsem mu do obličeje svou odpověď a on mě prudce políbil. Ten polibek mi vzal půdu pod nohama a já se musela zachytit jeho ramen abych se opravdu neporoučela k zemi. Byl na mě naštvaný, poznala jsem to z tvrdosti jeho polibku, ale taky v tom bylo něco jiného. Touha.
,,Zničíš mě." vydechl když na chvíli opustil mé rty a přesunul se přes mou tvář až ke krku. Zaklonila jsem hlavu a vydechla. Já zničím jeho? To je k smíchu, to já tu ztrácím rozum v náruči smrti.
,,Miluju tě Ariel, miluju tě tak že bych se nejradši vykašlal na lidi kolem a vzal si tě teď a tady." zavrněl mi do krku a já si do přitáhla k dalšímu polibku. Mě byly lidi okolo ukradení, na rozdíl od něj.
,,Udělej to." zašeptala jsem a rukama jsem mu zajela pod tričko. Jeho tělo mě skoro až pálilo, o to víc jsem ho chtěla. Byla pryč všechna ta nenávist, ztratila se.
,,Cože?!" vydechl mi překvapeně pod čelist, ale já jsem ho nenechala aby se víc odtáhl.
,,Udělej to, vykašli se na ně. Na všechny." zopakovala jsem mu to co jsem řekla a jako důkaz že mluvím pravdu jsem si ho přitáhla k dalšímu polibku. Nečekal a prostě mě posadil na linku o kterou jsem byla opřená. Jeho ruce dál bloudily po mém těle a mě najednou vadilo to, že nás od sebe dělí tolik látky.
,,Ariel...ne, ne tady." zarazil mě když jsem se mu chystala svléknout tričko a na mě to zapůsobilo jako ledová sprcha.
,,Zasloužíš si něco lepšího."
Co jsem mu na to měla odpovědět? Že je mi úplně jedno kde to bude, hlavně že tam bude on?
,,Necháš mě, jen tak odejít?" zeptala jsem se s rukama na jeho hrudi. Cítila jsem jak divoce mu buší srdce a donutilo mě to k úsměvu.
,,Ano, ale to bude poprvé a naposledy. Příště tě už odejít nenechám." odpověděl mi a pak mě znovu políbil. Teď byl jeho polibek oproti těm předtím něžný a já se ač nerada svezla zpět na podlahu. On mě ale pořád držel v náruči a nechtěl mě pustit. Dál mě líbal a jeho polibky se prohlubovaly stejně jako propast do které jsem padala.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se když se sklonil aby mě chytl za jednu nohu a přitáhl si jí k pasu.
,,Rozmyslel jsem si to." vydechl a znovu mě políbil.