Vládkyně-III.Díl-Světlo a temnota✔️

31.Kapitola

Ariel

,,Ariel, jak to, že jsi mě nezabila?" zašeptal mi Azrael do vlasů chvíli po tom co jsem jen ležela s hlavou položenou na jeho hrudi.
,,To netuším, ale je to dobře ne?" usmála jsem se a podívala se na něj. Vlasy měl znovu tak krásně rozcuchané.
,,Jasně, že je to dobře, jen je to..."
,,Zvláštní." dokončila jsem za něj a oba jsme se usmáli.
,,Ty černé vlasy se mi líbí." zamumlal a natočil si pramen mých vlasů na prst. Donutilo mě to se ušklíbnout. Měla jsem ráda své staré vlasy.
,,Mě ne, chci zpět ty moje." řekla jsem smutně a udělala psí oči. Usmál se a já taky.
Chceš zpět své staré vlasy? Není problém. Nemůžu se dočkat až se mi dvě rozdělíme.
Trhla jsem sebou a Azrael se na mě zmateně zadíval. Co tím jako myslela, že se my dvě rozdělíme?
,,Ariel? Co se děje?" zeptal se když jsem se posadila a zadívala se do prostoru. Skoro bych ho přeslechla, ale také se posadil a otočil mou hlavu k němu.
,,Co se stalo?" zeptal se znovu a zkoumal můj obličej.
,,To Sirael...víš, komunikujeme spolu v myšlenkách a teď řekla něco co mě děsí." odpověděla jsem mu a viděla jak se zamračil.
,,Co ti řekla?"
,,Říkala, že se nemůže dočkat toho až se my dvě rozdělíme."
Azrael se zamračil ještě víc, a mě poklesla hlava. Nevím jestli bych se měla radovat, nebo se děsit. Co to mohlo znamenat?

Sirael?

Co chceš?

Jak jsi to myslela?

Tak jak jsem to řekla, jen čekám na ten správný okamžik.

My můžeme žít odděleně?

Jasně že ano! Nemůžu se dočkat až se tě zbavím, jsi tak...tak tuctová! Jsem mnohem zajímavější než ty!

Jak můžeme žít odděleně?

Jsme dvě Ariel, dvě osoby v jednom těle. Tak asi. Jen nevím jak se tě zbavit a to mě štve.

Jo, ani nevíš jak to štve mě.

Tím jsem ukončila náš rozhovor a podívala se zpět na Azraela. Pořád se na mě díval tím zmateným, zamračeným výrazem a mě najednou mrzelo, že jsem tu krásnou chvilku tak zkazila.
,,Promiň Azraeli, nechtěla jsem to zkazit." promluvila jsem a on se malinko usmál.
,,To nic, jen musíme přijít na to jak jí z tebe dostat." zamumlal a položil se zpět do polštářů.
,,Myslíš, že to bude ta stejná cesta jako na začátku? Myslím Michaela?" zašeptala jsem skoro neslyšně a on se prudce posadil a vzal mou tvář do svých dlaní.
,,Nikdy Ariel! Nikdy nedovolím abys s ním spala jasné?!" zavrčel a já se neubránila vyděšenému výrazu. Hned jak si ho všiml jeho zamračení zmizelo a strhl si mě do náruče.
,,Promiň Ariel, nechtěl jsem být takový. Jen hloupě žárlím nic víc." zašeptal do mých vlasů a já se usmála. Srdce mu tak krásně bilo a já se v tuhle chvíli nemohla cítit šťastnější.
Ta chvilka štěstí ale netrvala dlouho.
,,Ariel, tvoje vlasy!" zakřičel polohlasem Azrael a odtáhl mě od sebe.
,,Světlají." dodal a podržel pramen mých vlasů mezi námi a opravdu, opravdu světlaly. Vracela se jim jejich bývalá barva.
Nevěděla jsem že to přijde tak brzy! Odděluji se!
,,Azraeli, asi je to tady." zamumlala jsem a rychle si na sebe natáhla alespoň jeho triko.
,,Co je tady?!"
,,Rozdělení! Sirael se ode mě odděluje!" volala jsem nadšeně a vyskočila z postele
,,Teď?"
,,Jo teď! Musím najít Gabriela!" s tím jsem vyběhla z chaty a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo nebyl.
,,Gabrieli!" zavolala jsem a mezitím za mnou doběhl Azrael jen v kalhotách. Kdybych měla čas možná bych se i zdržela zíráním na jeho dokonalé tělo.
,,Ariel?" ozvalo se odněkud a mě vystřelila hlava na opačnou stranu než jsem se dívala. Gabriel seděl v koruně mohutného stromu a vedle něj Michael.
,,Gabrieli! Ona se odděluje!" zopakovala jsem mu a on seskočil dolů.
,,Jak to myslíš? Co tvoje vlasy?" nechápal a já se zasmála.
,,Sirael. Ta druhá. Odděluje se ode mě, proto se mi mění vlasy zpět." vysvětlila jsem mu a chtěla jsem pokračovat, ale srazila mě k zemi obrovská bolest v hrudi.
,,Ariel!" vykřikli tři hlasy najednou a já se schoulila do klubíčka.
,,Gabrieli, co se děje?" uslyšela jsem Azraela a chvíli potom si mě schoval v náruči.
,,Copak já vím? Nejsem vševědoucí! Odnes jí dovnitř." rozkázal mu a v tu chvíli jsem byla v náruči mého anděla. Všechno kolem mi přišlo tak vzdálené a zmatené. Bylo mi neuvěřitelné horko a během chvilky se to změnilo na ukrutnou zimu.
,,Ariel slyšíš mě?" ozvalo se mi u ucha jen co mě Azrael položil do postele a přikryl přikrývkou až po bradu.
,,Slyším." zamumlala jsem, ale vůbec jsem nevěděla jestli mě někdo z nich slyšel. Byla jsem tak neskutečně vyčerpaná. Co s to sakra děje?
,,Zeptej se Sirael co se děje, musím vědět co mám dělat." uslyšela jsem z druhé strany Gabrielův hluboký hlas.

Sirael?

Neznám odpovědi Ariel, nevím co máte dělat.

To jsi mi pomohla.

Já vím, promiň.

Ty se mi omlouváš?

Nejsem tak zlá jak si myslíš. Jen jsem plnila rozkazy které mi dal tvůj otec.

Už to není můj otec, zabil mi syna.

Nezabil, pořád ještě žije.

Cože?! A to mi říkáš až teď?!

Promiň, omlouvám se.

Další z rozkazů?

Hm.

,,Nic neví." vydechla jsem když jsem naší konverzaci ukončila a obrátila jsem hlavu zpět k Azraelovi.
,,Azmael je naživu?"
,,Ano je Ariel. Sice je na tom hodně špatně, ale žije. Známe už způsob jak ho zachránit, ale nejdřív se musíme postarat o to abyste se vy dvě rozdělily." odpověděl mi a pohladil mě po vlasech.
Jen co to udělal mě znovu ochromila bolest na prsou a já sevřela ruce v pěst abych nevykřikla.
,,Ariel, bude to dobrý, slibuju." zašeptla do mých vlasů a jako odpověď přišla další bolest. Pak mi to došlo. S každým jeho dalším dotekem se oddělujeme.
,,Azraeli, nepřestávej se mě dotýkat." vydechla jsem a otevřela bolestí sevřené oči. Cítila jsem jak mi z čela teče pot a celé tělo mě brnělo jako kdybych měla nějakou těžkou formu chřipky.
,,Jak to myslíš? Proč?"
,,Díky tobě se oddělujeme, díky tvým dotekům." vysvětlila jsem a uslyšela hlasité prásknutí dveří. Zmateně jsem se podívala na Gabriel a došlo mi kdo odešel. Michael.
,,Polib mě." zaprosila jsem když jsem se obrátila zpět k Azraelovi a ten se na mě zamračil.
,,Ariel, nerad ti způsobuju bolest." vydechl a to donutilo k zamračení mě.
,,Udělej to sakra!" řekla jsem jak nejvíc nahlas jsem dokázala a on mě poslechl. Spojil naše rty a bolest v prsou sílila. Snažila jsem se udržet, snažila jsem se nevnímat nic jen jeho rty, ale nedalo se to vydržet.
Poslední co jsem uslyšela byl Azraelův hlas a mé jméno.