Sword Art Online [POZASTAVENO]

Svět mečů

Úroveň 1: Město začátečníků

Běžel jsem uličkou, kde prodávali plno věcí. Já jsem si nic nekupoval, protože už jsem si všechny věci nakoupil předtím. Zabočil jsem a běžel dál. Pak na mě někdo zavolal: ,,Hej, kámo, ty tam!" Zastavil jsem a ohlédl se. Běžel ke mně dlouhovlasý muž středního věku. Zeptal jsem se: ,,Já?" ,,Ty vapadáš, že to tu znáš. Hrál jsi beta verzi, co?"zeptal se. ,,Jo, hrál."odpověděl jsem. ,,Já jsem tu dneska poprvé."vysvětloval. ,,Neukázal bys mi, jak se to hraje? Prosím tě!"říkal. Popravdě, moc se mi ho nechtělo provádět touhle hrou, ale nakonec jsem podlehl. ,,Jmenuju se Klein, rád tě poznávám."představil se. Vzpamatoval jsem se a rozhodl se, že mu pomůžu. Řekl jsem mu: ,,Já jsem Kirito." Tak jsem se jmenoval ve hře. Lepší je, když si hráč vytvoří jiné jméno, než má v realitě, ale někteří lidé si prostě nechají jméno, které mají i v reálném světě.

 Spolu jsme pak běželi na louku, která byla nedaleko Města začátečníků.Říkalo se mu Západní pole. V této hře je cílem, dostat se do 100. úrovně, a tak vyhrát. Aby jste se dostali do dalšího levelu, tak musíte dostat EXP body. Na té louce se nachází plno divokých prasat, většinou s úrovní 1. Chtěl jsem mu ukázat jak vypadá, když dostaneš nějaké ty EXP. Postavil se proti prvnímu kanci, které viděl. Začal boj. Docela to schytal. ,,Ty seš marnej"řekl jsem mu. Válel se na zemi jako by ho to bolelo. Musel jsem mu vysvětlit, že potlačení bolesti je na nejvyšším bodu, takže by ho to nemělo bolet. ,,A jo"vzpomněl si. ,,Zvyk je železná košile."řekl. ,,Říkal jsem ti, tvůj první pohyb je nejdůležitější."vysvětlil jsem. ,,Jasně, to chápu."odbyl mě. ,,Ale on se pořád hýbe."stěžoval si Klein na kance. ,,Když to uděláš správně,"začal jsem vysvětlovat. ,,aktivuješ tak svou šermířskou dovednost." Vzal jsem kamínek, který ležel vedle mě. Napřáhl jsem se a kámen se rozsvítil jasným žlutým světlem. Tomu se říká šermířská dovednost. Hodil jsem kamenem po tom kanci a trefil jsem ho do zadnice. ,,Systém se postará o to, že se dovednost a nestvůra propojí a nestvůra tak přijde o několik HP."vysvětlil jsem mu. Klein nad tím chvíli uvažoval a pak znovu vytasil meč. ,,Jak to říct?"přemýšlel jsem. ,,Na chviličku se zastav, a když ucítíš, že se dovednost začíná aktivovat, nech ji vybuchnout."řekl jsem. ,,Vybuchnout?"ptal se Klein. Pak se nejspíš rozhodl, že to zkusí a připravil se na boj. Soustředil se a jeho meč se začal nabíjet oranžovým světlem. Při pohledu na to světlo, se na něj kanec rozběhl. Klein se napřáhl mečem a sekl kance do boku. Kanec se rozpadl na několik stovek kousků, které vypadaly jako střepy nějakého skla. Na místě, kde kanec umřel, se objevil displej s cenami pro vítěze-tzv. kongratulace. ,,Dobře já!"vykřikl Klein. ,,Gratuluju"poblahopřál jsem mu. Plácli jsme si. ,,Ale..."pokračoval jsem. ,,Ten kanec byl asi tak silný, jako nějaký sliz v ostatních hrách. ,,Vážně?!"ptal se nevěřícně Klein. ,,Já myslel, že je to aspoň nějakej větší boss nebo tak."povídal. ,,Ani náhodou."ničil jsem mu naděje. Kousek dál od nás se objevili další dva kanci, kteří začali žrát trávu. Klein si ještě chvíli zkoušel svou šermířskou dovednost a připadalo mu to naprosto neuvěřitelné. ,,Je tu hodně dovedností, že? Jako kovařství a tak?"ptal se. ,,Jo, údajně je tu neomezené množství dovedností. Ale není tu magie."vysvětloval jsem. ,,RPG bez magie? To si teda věřili."vykládal Klein. ,,To teda, ale je to tu paráda."přitakal jsem mu. Ještě jsme tam chvíli bojovali a získávali EXP. Nakonec, až začalo zapadat slunce, tak jsme si sedli na trávu a dívali se jak zapadá. ,,Ať se na to koukám, jak dlouho chci, pořád nemůžu uvěřit, že jsme ve hře."spustil. ,,Ten, kdo to vytvořil, musel být génius."pokračoval. ,,Je to fakt úžasný. Narodili jsme se to do báječný doby. Není to tak těžký. Tohle je moje první úplné ponoření."zakončil. ,,Takže hraješ něco s NerveGearem poprvé?"zeptal jsem se. ,,Běžel jsem si ho koupit, abych si mohl zahrát SAO. Měl jsem fakt štěstí, že se mi podařilo sehnat jednu z těch 10 tisíc kopií."vysvětlil. ,,Jasně, tys měl ještě 10krát vetší štěstí, když ses dostal do beta-testování. K té se dostalo jenom tisíc lidí."vykládal. ,,Asi máš pravdu."přemýšlel jsem. ,,Jak daleko ses v beta verzi dostal?"zeptal se. Odpověděl jsem: ,,Jen do úrovně 8 a i to mi trvalo několik měsíců. Tentokrát to hodlám stihnout za jeden." ,,Ty seš do toho fakt zažranej."řekl. Vytáhl jsem si meč z pochvy a díval jsem se na něj. Začal jsem: ,,Popravdě, během beta-testování, bylo SAO jediné, na co jsem myslel. V tohle světě, tě jediný meč dokáže dostat kamkoliv se ti zachce. Přestože je to virtuální svět, cítím se tu víc naživu než v tom reálném." Usmál jsem se a dal meč zpátky do pochvy. ,,Tak co, půjdem si ještě zalovit?"zeptal jsem se. ,,Jasně!"vykřikl. ,,Teda, moc rád bych, ale umírám hladem."svěřil se. ,,Jdu na chvíli pryč. Už jsem si objednal pizzu na 17:30. Každopádně se vrátím, až dojím. Zase se tu uvidíme."zakončil a nastavil ruku. ,,Kdybys měl ještě nějaké otázky, tak se klidně ptej."usmál jsem se. Potřásli jsme si rukama a já se jen díval, jak se chce Klein odhlásit. Máchl rukou odshora dolů a ve vzduch se objevilo menu. Už jsem chtěl vyrazit zpět do města, když se Klein ozval: ,,Hele, tady není tlačítko na odhlášení?" Podívej se pořádně. Vespod hlavního menu."radil jsem mu. Podíval jsem se taky. Vykulil jsem oči. Opravdu tam není. ,,Vidíš. Říkal jsem to."potvrdil. ,,Tak zkus zavolat správci hry."navrhl jsem. ,,Zkoušel jsem to."odvětil. ,,A není nějaký jiný způsob, jak se odhlásit?"ptal se. ,,Ne."odpověděl jsem sklíčeně. Slunce už rychle zapadalo a my jsme pořád nepřišli na to, jak se odhlásit. Nouzové odhlášení tu není, to znamená, že jsme tu prozatím uvěznění. ,,Prostě si z hlavy servu NerveGear!"vykřikl. Nechtěl jsem mu kazit naději, ale musel jsem mu to říct. ,,To nepůjde. S našimi skutečnými těly nepohneš ani o milimetr. NerveGear zachycuje všechno, co našemu tělu říkáme."dokončil jsem. ,,Takže můžeme jen čekat, než tu chybu opraví?"zeptal se. ,,Jo, nebo dokud nám někdo v reálném světě NerveGear nesundá."potvrdil jsem. Najednou začal zvonit zvon na kostelních hodinách. Oba jsme ztichli a zničehonic jsme byli přeneseni na hlavní náměstí Města začátečníků.