Smiley the clown

-------

"Jak mám v tomhle horku vystupovat," stěžovala si madam Féret. Vějířem se snažila aspoň trochu osvěžit a mezi tím se dívala na zbytek dlašího představení, kdy zrovna vystupoval místní klaun.
Ale i klaun byl vyčerpaný - jeho triky už nebyly tak zábavné a jeho pohyby byly dost ponuré sami o sobě. Madam Féret se rozpačitě rozhlédla po publiku a viděla to, v co doufala že se nestane; většina lidí zívala, někteří projížděli své telefony a děti mrzutě tahali rodiče za rukávy a ptali se, kdy budou moct odejít.
"Ukončete to, ten neřád to tak kazí," nařídila madam Féret, ale nikdo nehnul ani brvou. S povzedchnutím vyšla sama na podium.
"Klaune ty máš ale těžkou práci! Jsi celý zmožený, běž si radši odpočinout!" Klaun se naštvaně zamračil, ale jen tak, aby to viděla madam Féret. Pak zamával publiku a odešel. Madam Féret utrousila pár vtipných poznámek, co si tak dobře nacvičila a vystoupení ukončila.
"Mohla ste mě to nechat dokončit, bavilo je to-"
"Hah nebuď směšný," přerušila klauna madam Féret, "divím se že se nudou nezačali zvedat a odcházet. Začni na sobě pracovat, nebo ti přestanou věnovat pozornost všichni a celý to zkazíš." Klaun si sundal vycpanou košili, čímž odhalil své vyzáblé tělo a hodil s ní o zem.
"Fajn, příště vám udělám představení." Řekl naštvaně a s těmito slovy se odebral do svého karavanu. Později na večeři nepřišel a ani druhý den ráno na snídani.

"A to představení klaunů?" zeptal se maminky malý Steven.
"Ano tam taky pujdeme- vlastně už bychom měli jít teď, za deset minut začíná!" Steve i s rodiči přidali v kroku a naštěstí stihli včas doběhnout až k cyrkusu.

Smiley se na sebe naposledy podíval do zrcadla. Byl tak spokojený a natěšený - určitě budou tentokrát dávat pozor. Určitě odejdou hned po představení a s nadšením! Byl tak šťastný, že si skoro myslel, že by ostatním odpustil. Ale to by byla pak jeho práce k ničemu.
"Klaune hni se," ozvalo se zaťukání na karavan. Klaun se zamračeně otočil ke dveřím.
"Jojo..."

"A nyní, dámy a pánové!" madam Féret rozpřáhla ruce, "přichází náš usměvavý klaun, Smiley!" Lidé začali tleskat, zvědavý, co přijde jako další.
"Hlavně nic nepo-"
"Madam Féret!" zvolal Klaun na celé kolo. Lidé tiše sledovali show.
"Podívejte, jsou tu nějaká místa navíc! Jsem pevně přesvědčen, že patří vám a taky," ohlédl se na ostatní za kulisami, "ostatním. Notak pojďte." Účinkující se na sebe rozrušeně dívali, ale s naleháním klauna se usadili na volných místech.
"Výborně! Ale teď... Potřebuji dobrovolníka!" Pár dětí se začalo hlásit a klaun si vybíral.
"No, tak třeba... Támhle ten malý chlapec!" ukázal klaun.
"Já?" Podivil se Steve.
"Ano ano, ty! Pojď sem," pobídl kluka. Kluk se tedy zvedl a uličkou se vydal k pódiu.
"Tak, teď se nelekni, zůstaňte v klidu," zašeptal klaun jízlivým hlasem. Najednou se okolo sledujících začaly motat slizké provazy. Někteří nervózně vykřikli a někteří se snažili si provazy sundat, ale marně; provazy je připoutali k sedadlům, hlavu obtočili tak, aby s ní nemohli hýbat a na konci byli malé drápky, co se lidem zaryly do očních výček a připevnili je tak, aby nikdo ani nemrkl.
"C-co to má být?!" vykřikla madam Féret.
"Zajistil jsem si pozornost." Pak se obrátil k Stevemu, který byl taky ovázaný a pořádně si ho prohlédl.
"Dobrá, tak začneme s žonglováním!" Klaun si na pódium přinesl skládací stolek a na něj si položil kufřík. Otevřel ho a v něm se nacházeli různé kovové nástroje.
"Tak třeba... Tohle!" Vyndal něco jako naběrátko na zmrzlinu.
"Trošku to zabolí," řekl Klaun Stevemu, přišel k němu a kopečkovač přiložil k jeho oku a přitlačil. Steve začal vřeštět, jako by ho na nože bral (nebylo k tomu daleko) a stejně tak i publikum. Klaunovi se povedlo mu oko vydloubnout, stejně tak druhé a začal s nimi žonglovat.
"Huhů, vidíte? Přidáme další!" Klaun chytil obě oči do pravé ruky a z krabičky vyndal ostré nůžky. Začal chlapci stříhat kalhoty i slipy od pasu dolů, do ruky vzal jeho šourek a prostřihl ho. Vytáhl obě varlata a jedno si schoval do kapsy.
"Tak a teď tři!" Začal si házet s očima a varletem a později přidal další varle. Lidem tekly slzy z očí, někteří vřeštěli a jiní jen tupě zírali.
"PUSŤ NÁS! PUSŤ TOHO KLUKA TY BLÁZNE!" řvala madam Féret.
"Ale madam Féret, jste pohoršená? Zkusím vám zpravit náladu." Klaun vyhodil jedno oko do vzduchu, spadlo mu přímo do pusy a následovalo nechutné prasknutí mezi jeho zuby. Po té vzal znovu nůžky a přešel k Stevovi, který hrůzou omdlel, ale to klaun ignoroval.
Nůžkami prostřihl jeho břicho, nebyl v tom moc dobrý a proto měl trochu zmatek, ale nakonec se dostal tam kam chtěl. Silou vytáhl tlusté střevo a začal tvarovat psíka.
"Tu máte madam." Přešel k madam Féret a na klín jí položil jeho výtvor.
"Dobrá tedy," povzdechl si a přešel k Stevovi. Přiložil mu ruku na krk a překvapeně se nadechl.
"Ach, byl tak slabý!" pusou si zakryl ústa a začali mu slzet oči. Poté se dramaticky chytl za chomáč zelených vlasů a spadl na kolena.
"Moje velké dílo!" zaůpěl. Pak chvíli nic neříkal a v celém cyrkuse se ozývaly jen hlasy diváků, včetně Steveho matky která neustále do kola volala jeho jméno.
"Nu což," povzdechl si najednou klaun, "děkuji vám za vaší pozornost." Smiley si stoupl a uklonil se.
"Váš klaun Smiley." S těmi to slovy se provazy vypařili a lidé utekli daleko, co nejdál mohli. Tlačili se a dupali po sobě.

Od té doby je celý park zavřený. Říká se, že kdo tam vstoupí, je nějakým způsobem nalákán na Smileyho vystoupení, i přes to, že všichni ví, že Smiley si na vás hned po vaší pozornosti pochutná.