Hope Mikaelson 》CZ《

#6

,,Tati, dneska bych si domů chtěla přivést jednoho kamaráda, mohla bych?" zeptala jsem se. Ano, zrovna dnes chci k nám pozvat Enza.

,,Vzhledem k tomu, že dneska budu doma jen já a Caroline tak můžeš." usmál se. Kdyby věděl, koho se chystam přivést tak by se neusmíval.

Seděla jsem u sebe v pokoji a koukala se do šupílku na lék na upírství. Kdybych ho dala Katherine, tak by stále mohla žít. Což nechci. Lék si nechám pro jinou situaci. Bylo kolem osmé večer a já zaslechla kroky přicházející k našemu domu.

,,Ahoj, Hope." usmál se na mě Enzo a já ho pozvala dále. Procházeli jsme chodbou.

,,Tak tohle je tvůj kamarád? " zamračil se táta. Pokrčila jsem rameny. ,,Klid Klausi, přicházím v míru s neodmítnutelnou nabídkou." ušklíbl se Enzo. Jen tak přemýšlím, že kdyby se ze začali hádat zněli by jako britský gay pár...ale to jsme trošku odbočili.

,,Mám důvěru tvé dcery...a taky mám Katherine. Já vím, že jsem ti ty rakve tenkrát brát neměl, ale naštval si mě." rozhodil Enzo rukama. ,,Tak mi dones Katherine a možná se domluvíme." zavrčel táta. Takhle mrzutého jsem ho neviděla dost dlouho.

Enzo přinesl nějaký pytel a hodil ho na zem. Nefalšovaný gentleman. ,,V tom pytli je Katherine." řekl Enzo a pytel trochu rozvázal, aby jsme mu věřili.

,,Enzo, sebral jsi mi rakve s mými sourozenci. To je velká sviňárna. Ale teď sis to vyžehlil. Ale mám jednu podmínku. Odpustím ti, ale už nikdy se nepřiblížíš k hranicím města New Orleans, rozuměl jsi mi?" pronesl táta. Enzo jen přikyvoval. Sákra, Enzo vypadal jako fajn upír a táta ho vyhnal. Mohli jsme být kámoši.

,,Tak vidíš, všichni máme to, co jsme chtěli." usmál se Enzo. ,,Ano, díky za Katherine a za spešl dárek." mrkla jsem na něj. ,,Určitě někdy zavolej nebo napiš." dodala jsem a vrátila se zpátky domů.

Sešla jsem schody dolů do sklepa, kde už byla Katherine přivázaná k židli. ,,Hele, malej uplakánek Hope." uchechtla se Katherine. Vzala jsem kýbl plnej odvaru z železníku a vylila ho Katherine na hlavu. Byla nádhera vidět jak ona trpí, jak se její kůže pálí.

,,Jsi slabá. Celé noci pláčeš kvůli člověku!" zakřičela Katherine. Nemá pravdu. ,,Poplakala jsem si, chvíli. Ale teď nehodlám brečet. Shawn by to tak nechtěl, chtěl by abych se posunula dál...a zabila tě. Já tě nezabiju. Přenechám to tátovi, on je na tohle odborník. Sbohem, svině." zasmála jsem se a odešla.

Seděla jsem s Caroline na pohovce a sledovali jsme dokument o kosatkách. Nebylo to zajímavé. Po chvíli táta vyšel ze sklepa, byl celý od krve. ,,Koukám, že sis s ní vyhrál." zasmála se Caroline. ,,Dostala to,co si zasloužila." ozvala jsem se.

Uklidili jsme její tělo a dělali jakoby se nic nestalo. Konečně jsme pomstili Shawna.
.
.
.

,,Hope, za pár měsíců u nás bude večírek, kde se sejde většina upírů z USA." oznámil mi Elijah. Hodila jsem na něj pohled alá "Co já s tím?"

,,Jestli tam nechceš jít, tak nemusíš." rozhodil Elijah rukama. Nesouhlasně jsem pokroutila hlavou ,,Ne, chci tam jít. Třeba budu mít kámoše i mezi upíry." usmála jsem se, což byla osudová chyba. Protože můj milovaný strýček Elijah mi udělal neskutečně únavnou přednášku o tom, jak moc jsou někteří upíři zlý a bla bla bla...

,,Když ti něco řeknu, slíbíš mi, že na mě nebudeš křičet a neřekneš to tátovi?" zkusila jsem opatrně. Elijah se na mě nechápavě díval. Zavedla jsem ho ke mě do pokoje. ,,Když ti tu věc ukážu, nezabavíš mi ji?" chtěla jsem se ujistit. ,,Proč bych ti měl něco zabavovat?" zeptal se nechápavě Elijah. ,,Fajn, věřím ti." vydechla jsem a zašmátrala v nočním stolku. Vytáhla jsem lék na upírství. Potřebovala jsem o tom léku někomu říct, někomu zodpovědnému, komu se dá i věřit.

,,Neříkej mi, že to je..." vykoktal ze sebe strejda Elijah. ,,Ano, přesně tak." přikývla jsem. Došlo na spoustu dotazů ohledně toho léku, ale teď už jsem musela lhát.
,,Musíš to někam schovat. Nikdo na to nesmí přijít!" začal Elijah panikařit.

Mám za zrcadlem malou skrýš, tam jsem taky lék dala. ,,Jestli ten lék zmizí. Tak jsi první podezřelej. O tom léku víme jen ty a já. A tak to taky zůstane." řekla jsem. ,,Mně můžeš věřit." usmál se strejda Elijah.

Fakt se omlouvám za neaktivitu! :-D snad to napravím :-D