Hope Mikaelson 》CZ《

#7

Ples, na který jsem se mimochodem docela těšila, se musel přesunout...přesunul se o pár let a momentálně jsem já i Danny v maturitním ročníku. Úplnou náhodou jsem se dostala do lacrossového týmu když jsem sledovala trénink a asi třikrát chytla míček, který letěl mimo hrací plochu.

Každopádně je tady ještě jedna novinka. Já a Danny jsme si pořídili byt. Nebydlím tam, jen občas přespávám. Jde o to, že Dannyho rodiče vykopli z domu a on neměl kde bydlet, tak jsem to zařídila takhle. Ale teď už bylo dost novinek.

Přípravy na ples byly v plném proudu. Já měla na starost hudbu. Přemýšlela jsem nad tím, jestli mám na rychlo sehnat kapelu, nebo si prostě donést aparaturu a pustit písničky.

Nakonec jsem se rozhodla pro kapelu. Sehnala jsem pár mých šikovných spolužáků. O nástroje není nouze, já a Danny hudbu milujeme. Máme doma všechny nástroje, na které si vzpomenete. Samozřejmě nesmím zapomenout mé spolužáky nadopovat železníkem.
.
.
.
Pomalu na ples přicházeli naši hosti. Nejspíš se celou dobu budu držet Joshe...nebo Kola. Strejda Elijah, táta i Rebekah si povídali s různými upíry, tak měl Josh šanci mi propašovat sklenici vína.

,,Fajn kapela." usmál se Josh. ,,Jo, posbírala jsem pár spolužáků. O půlnoci je nahradím za aparaturu." zasmala jsem se a upila ze sklenice. V ten moment se k nám přidal Kol.
Kol celou dobu probodával pohledem jednu upírku. Bruneta, hnědé oči a stále se kolem ní motali dva upíři. ,,Co se děje?" zeptala jsem se starostlivě Kola.

,,To je Elena Gilbert. Její bratr mě poprvé zabil, ona mu pomáhala. Ti dva jsou Stefan a Damon Salvatorovi. Ti dva mi nevadí, ale ji bych nejraději zabil." zavrčel Kol. No Elena nevypadala už od prvního pohledu moc příjemně.

Najednou se Elena rozběhla za Caroline a bratři Salvatorovi se vydali k nám. ,,Už je to dlouhá doba, Kole." promluvil Salvatore s havraními vlasy, zatímco Salvatore s oříškovými vlasy pozoroval mě.

,,Jsem Stefan Salvatore. Prozradíš mi i ty své jméno?" usmal se na mě mile. ,,Hope Mikaelson. Těší mě, Stefane." odpověděla jsem.

,,A já jsem Damon. Moc rád tě poznávám." usmál se na mě druhý Salvatore. Zdá se, že by s nimi mohla být sranda. Stefan se mě vyptával na různé věci. Nevěřil tomu že jsem dcera původního.

Kol si odtancoval za nějakou pěknou upírkou, Josh šel za Marcelem, Salvatorovi šli zase za Elenou a já zůstala sama.

,,Tak jak se bavíš?" zeptala se mě máma. Jen jsem pokrčila rameny. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Rebekah tancovala s Damonem. Myslím si, že by jim to slušelo.

,,Nuda. Prostě nuda. Moc starých lidí." zasmála jsem se. Opravdu jsem tady byla nejmladší. Všichni se mnou chtěli mluvit, ale já s nimi ne. Jsou nudní. Čekám na to, kdy přijde někdo, kdo není úplně nudný.

Máma zase někam odešla. V ten moment ke mě přišel táta s nějakým brunetem. ,,Hope, tohle je Lucien Castle, můj první upír." představil nás táta.

,,Ráda tě poznávám." odbyla jsem ho na náznak nezájmu.

Po chvilce nic nedělání jsem zahlédla nějakého upíra, který si povídal s Elijahem, zaujal mě! Světlé vlasy, zelené oči a středě vysoký...ještě k tomu byl docela pohledný. Zhruba takhle bych ho popsala. Podíval se na mě a usmál se.

A už si s Elijahem povídal docela dlouho...a to chce odvahu! No každopádně jejich rozhovor už skončil. Teď se vydal ten upír ke mě.

,,Dobrý večer, slečno Mikaelson. Jmenuji se Tristan de Martel." představil se a jemně mě políbil na hřbet ruky. Nad tím jsem se musela pousmát.