Labyrint : První holka

1. Vítej v Placu

Probouzím se s bolestí hlavy.

,,Je to holka." Vnímám udivený hlas.

,,Ta je moje!"

,,Co to kecáš?! Snad moje, ne?"

,,Třeba tu nebude taková nuda."

,,Je hezká?" Slyším spoustu klučíčích hlasů.

,,Sklapněte." zařve někdo.

Otevírám oči a první co mě oslní je ostré sluneční světlo. Po chvíli co se mi srovná a zaostří zrak zjišťuji, že se nade mnou sklání nějaký kluk. Okamžitě se od něj odsunu co nejvíc to jde, což je úplně do rohu jakési klece. Je tu spousta beden s nápisem Z.L.S.N.a tamhle je dokonce klec s...prasetem.

,,Nic ti neuděláme, neboj." Neznámý kluk mi podává ruku a já si stoupám.

,,Díky." zamumlám skoro neslyšně.

,,Ukaž, pomůžu ti nahoru." Usměje se a spojí si ruce. Pochopím co tím myslí a jednou nohou si stoupám do jeho rukou a těma svejma se chytám okraje, pak mě vyšvihne a já se vytáhnu ven. Stoupnu si a kolem spatřím jenom samé chlapce. Může jich tu být tak okolo padesáti. Jsem tak trochu v šoku a zrychleně dýchám.

,,Kde to jsem?" Ptám se s nadějí, že mi někdo odpoví.

,,Popořadě zelenáči, všechno ti vysvětlím. Otočím se za hlasem a spatřím kluka s tmavou pletí, který je menší než ostatní, vlastně je o něco málo vyšší než já, i přesto je vidět, že tu má určitou autoritu. ,,Jsem Alby. A co ty? Vzpomínáš si na jméno?"

,,Amber. Jsem Amber. A může mi sakra někdo vysvětlit proč tu jsem?" Zvýším hlas.

,,Cože? Ty si vzpomínáš?!"

,,No...svoje jméno si ještě pamatuju, ale na nic jiného si nevzpomínám. Vím jenom své jméno."

,,Dobře. Pojď za mnou, ukážu ti to tady." Povzbudivě se na mě usměje a mě nezbývá nic jiného než ho poslechnout. ,,A co vy čóni?!(pozn. čóni=lidi) Nemáte snad nic na práci!." zařve Alby a všichni se raději ihned rozejdou.

Došli jsme k jakési věži a vylezli na ni. Oba jsme se opřeli o zabrádlí a já se konečně mohla rozhlídnout na kterém místě to vlastně jsem. Bylo to obří travnatá, čtvercová mýtina, obehnaná čtyřmi vysokými, kamenými stěnami porostlé břečťanem.

,,Tohle místo se nazývá Plac. Ta věc co tě přivezla je klec, která každý měsíc přiveze nového bažanta. Tenhle měsíc jsi to ty. Všechno co potřebujeme přijede se zásobami v kleci." Snažím se vstřebat všechno co mi Alby řekne.

,,Co je tam venku?" Ptám se Albyho a ukazuju do průchodu mezi zdmi porostlé břečťanem. Alby se na mě podívá a chvíli trvá než začne mluvit.

,,Máme jen tři pravidla. Za prvé: zapoj se. Nemáme čas na příživníky. Za druhé: nikdy neubližuj jinému placerovi. A za třetí: nikdy nechoď za ty zdi. Guty?"(pozn. Guty znamená něco jako: dobře) je toho na mě trochu moc, takže jen přikyvuji.

,,Kdo nás sem poslal?"

,,Na tuhle otázku ti neodpovím. Nikdo z nás to neví. A nikdo z nás si nic nepamatuje z předchozího údobí života."

,,Proč tě tak překvapilo, že si vzpomínám na své jméno?"

,,No...vždycky, když přivezou nového bažanta(pozn. bažant=nováček), tak si na jméno vzpomene nejdřív tak za dva dny, ale ty sis vzpomněla hned, tak mě to hodně udivilo." Vysvětlí mi Alby.