Rychle kouknu do kalendáře jestli náhodou není Apríl, ale bohužel je leden.,,To je snad špatnej vtip ne?"Pro jistotu běžím k oknu, podívat se jestli se náhodou nevrací pošťák omluvit se za špatné doručení zásilky, ale venku není ani noha tak se vracím zpět ke pravděpodobně svému balíku. Čekala jsem fakt všechno, bombu,hada nebo jednorožce, prostě cokoli jenom né královskou korunu s pláštěm, který je pravděpodobně ze sametu a ještě navrch jako třešničku na dort šaty, který jsou jednoduše dokonalé stejně jako ta koruna ale na rozdíl od koruny jsou snad tisíckrát lehčí. Vytáhnu šaty a zvednu je vysoko nad hlavu, jsou červené no a vypadají prostě jako šaty.
Ohmatávám je a mazlík se s nimi (asi vypadám dost divně ale jsou dost jemný). Kdybych nežila skoro jako bezdomovec a byla před tisícem let někde ve středověku tak budu skákat radostí do stropu, ale jsem v New Yorku v domě prolezlým krysama a ostatníma potvorama který se tady procházej. Nemám důkaz že mi to dovezla pošta protože mi ten zavšivenej pošťák nedal potvrzení a kdybych to chtěla někde střelit tak mě akorát tak obviní z vykradení nějáký národní klenotnice nebo tak něčeho.,,Ale co s tím mám teda dělat"? Skoro to zařvu a kdybych měla sousedy tak už na mě určitě zevšech stran mlátí a ječí na mě ať jsem zticha. Vztekle kopnu do šatů a z nich se vykutálí srolovanej papír kterýho jsem si předtím vůbec nevšimla. Vezmu ho do ruky a chvíli si ho prohlížím, je zažloutlý a po stranách se dost drolí , je převázán sametově rudou stuhou a přelepený pečetí na který je napsaný RUSIA a pár slov co nemůžu rozluštit. Chvilku přemýšlím a pak se rozhodnu pečeť rozlomit, je dost tvrdá a pro moje ruce co se celej den flákaj a povalují na gauči to je skoro nadlickej úkol, ale po pětiminutovým snažení se mi konečně podaří vytvořit na pečeti aspoň malou prasklinu, strčila jsem do ní vidličku a chvilku v ní dloubala až nakonec praskla. Jsem zvědavá co tam bude napsaný a tak začnu dopis pomalu rozvíjet. V papíru to jemně praská tak mám strach abych ho nezničíla. Konečně je svitek narovnaný a já si můžu prohlídnout to divný písmo, absolutně nevím co se tam píše vypadá to prostě jako ruská azbuka a té já vůbec nerozumím stejně jako ruštině. Na okraji svitků je přilepený malý bílý papírek tak ho odtrhnu a začnu číst protože tohle už je napsáné anglicky
Milá Karlo,......
Z POHLEDU ZATÍM NEZNÁMÉHO
Konečně jí přišla ta zásilka, už jen pár dní a zavládne znova spravedlnost. Jenom doufám že příjme svůj osud a dědictví, kdyby to nepříjmula všechno je straceno a já už se můžu jít rovnou zastřelit a ji taky, po přečtení toho dopisu ví až příliš.
Končně je tu druhá část.
Vím že je zase krátká, ale neměla jsem psací náladu a to i takovej kousek textu tvořím i dvě hodiny.
Omlouvám se za chyby.
Na obrázku moje představa Karly.
