Karla
Potom co Sofie dopověděla dlouhej a neskutečně nudnej příběh o tom jak moji předkové kdysi vládli Rusku a jak je jiní starověcí lidi svrhli z trůnu a vládnou až dodnes. Moji předci se je prej snažili všemožně porazit ale nedařilo se, až teď podplatili ruský mafiány a když jim slíbili dost tučnou odměnu, tak prej souhlasili a společně se pokusí získat trůn zpátky. Pořád mlela a já už pomalu usínala.,,Jo a ty budeš něco jako jejich vůdce".
,, Cože?"
Tahle věta mě okamžitě probrala.
,,To jako budu v čele nějákých mocí posedlých maniaků a půjdu jen s několika smažkama co náhodou dostaly do ruky kulomet proti celý ruský armádě, která je složená z lidí který na boj začali trénovat už když se narodili?"
,,To není zas tak úplná pravda, přidali se k nám totiž někteří ti vojáci z jejich vlastních řad, takže tam máme přez pět set zvědů a další se přidávají."
,,To si děláš prdel? "
Viděla jsem jak střídá spokojený a zděšený výraz.
,,To nám nestačí ani na dobytí jednoho malýho města."
Dořekla jsem větu a jí zůstal na tváři ten zděšený výraz.
,,A proč mě do toho vůbec taháte?" Vyjela jsem na ni a ona nahodila nechápavý výraz.
,, Myslela jsem že chceš vidět svoje rodiče ?"
,, A proč bych chtěla?"
Odpověděla jsem lhostejně.
,,Stejně se na mě vysrali, vyhodili na ulicích New Yorku a v pohodě si odjeli do nějáký prdele kde si za mě udělali blonďatou náhradu kterou chovali v luxusu, zatímco já jsem vyrůstala v jak ty říkáš,, špíně".
,, Nemůžu ti vyvrátit nic z toho co jsi řekla, až na to, že tě tady vyhodili, někdo tě totiž unesl, hledali tě a až po pěti letech tě našli v děcáku, bylo ti osm a když ti řekli že jsou tvoji rodiče prej si je poslala do prdele a utekla jsi, byli z toho děsně smutní a věděli, že jim tě nedají pokud k nim nebudeš chtít, tak odešli do Ruska a pak sem se narodila já."
,, Do prdele jsem je poslala už jednou tak to udělám i podruhý."
Řekla jsem, vzala Sofii za ruku a táhla ji ke dveřím kam jsem dotlačila i krabici s korunou a ostatníma věcma.
,,Tak tady ti vracím ty krámy a sbohem." Otevřela jsem dveře, vytlačil bloncku i s krabicí na chodbu a dveře jsem rychle zabouchla.
,, Karlo počkej, ty to nechápeš, my tě potřebujeme. "
,, Obešli jste se beze mě až do teď tak to zvládnete i potom."
Už jsem na ni doslova ječela. Z chodby se ozvalo jen ,, kurva " a zlostné kopnutí do dveří po kterém následovalo hlasité
,,Auuuuu, doprdele,můj palec".
Jenom sem se dábelsky uchechtla a lehla si zpátky na gauč, už jsem slyšela jen zvuk jak Sofie posouvá krabici po zemi a bouchání dveří což mi napovědělo že konečně vypadla i s tou krabicí a já budu mít klid, s touhle myšlenkou jsem pomalu usla.
Zatím neznámý (ale to se brzo změní)
Ze spánku mě vytrhne klepání na dveře, rychle jsem si sundal sako který jsem při spánku na židli musel poslintat, protože bylo promočený, hodil jsem ho do koše společně s lahví a spěchal otevřít dveře. Stálá tam Sofie s bolestným výrazem v obličeji a krabicí s věcmi co jsem poslal Karle.
,,Předpokládám že tě poslala do prdele."
Řekl jsem a ona jenom přikývla.
,,No co, budeme to muset zvládnout i bez ní, i když to bude o dost těžší."
Šel jsem pomalu ke stolu a z šuplíku vytáhl pistol.
,, Kam s tím jdeš?"
Zeptala se Sofie.
,,Musím ji zabít kdyby tohle někomu řekla, tak jsme v pěkným průšvihu a myslím si, že to udělá. Za tuhle informaci by dostala pěknej balík peněz, což si podle mě nenechá ujít." Vysvětlil jsem a vyšel z bytu, došel jsem k autu, nasedl do něj a chtěl odjed, ale chytla mě Sofie.
,, Jedu s tebou."
Oznámila mi a sedla si vedle mě. Bylo mi to celkem u prdele tak sem ji nechal jet se mnou.
Dojeli jsme před být Karly a zastavili, chvilku jsem koukal na tu rujnu v který žije a pak jsem vylezl ven,
za mnou šla Sofie. Vykopl jsem dveře bytu a vešel dovnitř s pistolí namířenou dopředu.
Karla
Někdo se mi vloupal do domu, slyšela jsem ho už když otvíral vchodové dveře, tak jsem si stihla vyndat zbraň a schovala jsem se za roh tak abych dobře viděla na dveře. Po chvilce dveře vylítly z pantů a vnich stál vysokej nasvalenej chlápek s pistolí a za ním se krčila Sofie.
Ozvala se rána která vyšla z jeho zbraně a byla mířená na,, můj gauč," pro kterej to už byla poslední kapka a totálně se rozpadl. Tak tohle posral, jestli mi něco vadí tak je to když někdo uráží nebo dokonce ničí můj milovaný gauč a tenhle debil ho totálně zdemoloval. Nehorázně sem se nasrala a vplížila sem se do obýváku, kde sem si stoupla za jeho záda, přiložila sem mu zbraň k hlavě
,, tohle je za můj gauč"
Ozvalo se cvaknutí jak jsem zbraň odjistila ale než jsem stihla vystřelit skočila na mě Sofie, úplně jsem na ni zapoměla.
,,Ty mrcho",
zařvala jsem když jsem se válela na zádech a ten nasvalenec na mě mířil jeho i mou zbraní kterou mi stihl sebrat když jsem padala. Odjistil i svou zbraň a chystal se vystřelit ale tentokrát skočila Sofie na něho.
,, Co to sakra děláš"? Zakřičel na ni ten chlap.
,, Promiň Kevine ale je to moje sestra". Tak tahle věta mě zahřála u mýho černýho kamennýho srdce. Sofie si stoupla přede mně a řekla
,, jedině přez mou mrtvolu"Kevin se jen uchechtla,,to nebude problém".
A další kapitola je tady. Omlouvám se že sem tak dlouho nic nevydávala, ale neměla sem inspiraci ani náladu na psaní. Tak doufám že se vám tato kapitola bude líbit.
Děkuji za přečtení a omlouvám se za chyby.
Na obrázku jsou ty šaty z krabice.
