original love ♥

Kamarádi

Chvíli jsem rozdejchávala, co mi tady před chvilkou řekl, a absolutně nevím co s tím teď dělat... jestli to někomu říct nebo si to raději nechat pro sebe, a jak se mám teď k Derekovi chovat jestli se mu vyhýbat nebo zjistit o něm víc.
V hlavě mi šrotovalo, a nemohla jsem pořád přijít na to co udělat.
A tak jsem napsala Juliet jestli by nechtěla třeba do cukrárny nebo do kavárny, samozřejmě jsem to na ní nemohla hned vybalit, co se děje s Derekem, ale nutně jsem to potřebovala někomu říct.
Jul nakonec souhlasila a tak jsme zašli do cukrárny kde jsme si dali horkou bílou čokoládu kterou tam mimochodem dělají výbornou, a k tomu čokoládový dortík.
Venku začínalo pršet a obloha se barvila do černa, v dálce bylo slyšet hřmění. V tichosti jsme na proti sobě seděli a sledovaly stékající potůčky vody po oknech.
,, Kate,co ti je?''
Zeptala se starostlivě Jul, a kousla si do čokoládového dortíku.
,,Já nevím jestli ti to můžu říct''
Vydechla jsem, a začala kroužit lžičkou v horké čokoládě až to vydávalo protivný zvuk.
,,Mě přeci můžeš říct vše, proto jsem přece přišla''
Odpověděla a čekala na moji odezvu, chvíli jsem se přemáhala že by to mohlo být špatné, že by to někomu mohla říct... Ale nakonec jsem se rozhodla jí důvěřovat a tak jsem jí vyklopila úplně vše.
,,A nakonec mi řekl že mě nechá osamotě abych si to mohla vše promyslet, a že by mi řekl vše co bych chtěla vědět, no a pak odešel a od tý doby jsem s ním nemluvila, a teď nevím co dělat já...''
Začala jsem brečet a Jul mě silně obejmula a já se alespoň na chvíli cítila že mi někdo rozumí.
Když jsem se trochu uklidnila po tom co jsem si utřela tváře od slz do ubrousku co mi Jul podala, a Jul mi řekla že mám dělat to co cítím.
Ale to jsem v tuhle chvíli vůbec nevěděla. Pak jsme si ještě dlouho povídaly a došly jsme k závěru že bych z něho měla něco vytáhnout a když se s ním nebudu cítit v bezpečí, odejdu.

Jo to byl skvělej plán do doby než jsem ho uviděla čekat před školou, začaly se mi klepat kolena a usadil se mi v krku knedlík a dělalo se mi zle.
On mě ale s úsměvem pozdravil a když uviděl že se nemám k tomu odpovědět, úsměv mu opadl a nahradil ho smutný a vyčítavý pohled.

,,Pokud se semnou nechceš vídat, stačí říct a už se nemusíme nikdy vidět, jen nechci aby ses se mnou cítila nějak ohroženě...protože já nemám v úmyslu ti ani v nejmenším nijak ublížit.''
Vyčítavě se na mě podíval.
,,j...j...já...''
Zakoktala jsem se, a vlastně ani nevěděla co říct.
,,jen mi něco řekni, odpovím ti na vše co tě bude zajímat''
Vydechl,
,,vše mě zajímá ale nechci s tebou nic mít, myslím tím že budeme kamarádi, souhlasíš?''
Odpověděla jsem, on jen smutně zvedl hlavu a beze slova odešel, už zase.

Ahojky, omlouvám se že přidávám po takový době, ale měla jsem teď celkem smutný období a neměla jsem náladu na psaní. Tak snad vám to vynahradím touhle novou kapitolkou a prosím zanechce koment ať vím že se vám to líbí. ;)