Když se Jean probudil bylo 6:00. Hned ráno uchopil kámen který měl tvar jako pěstní klín a klacek, šel pro nějaké maso. Bloudil daleko od břehu, ale všude jenom otravný hmyz. Měl smůlu. Ale v tom uviděl Carol jak spí. Po ruce ji teklo trochu krve." Co se stalo" pomyslel si Jean a šel lovit dál. Asi po minutě co Jean odešel se Carol probudila. Měla hlad a nevěděla kudy na pláž, tam kde měla schované jídlo a pití. A co viděla, Jeanovi stopy, uvědomila si že bez něj nepřežije. Neměla nic jenom stopy. Vydala se po nich, ale byla slabá, měla hlad nebyla schopna ujít ani metr bez jídla. Carol je štěstěna viděla nad sebou jablko, těžko se zvedla a uchopila ho. Bylo sladké. Dostala takovou sílu, že by zvedla snad celý svět, ale šetřila se, šla po stopách Jeana. Skoro běžela, ale v tom zafoukal vítr a stopy byly fuč doslova. A teď byla ztracena v divočině. Jeanovi se začalo dařit našel malou slípku. Jean měl orientaci a vydal se domů. Cestou uviděl pár ovoce a řekl si" K snídani přece nebudu jíst maso vezmu si to a dám". Když Jean konečně našel dům bylo už skoro poledne. Rozdělal oheň a pekl si maso. Mezi tím Carol dále bloudila lesem, nevěděla kde je a když najednou oběvila sopku a na ni byly výpočty kde byl napsán rok výbuchu a byl to rok 2016. Chvilku přemýšlela a potom si uvědomila že je rok 2016. Na jednu stranu byla ráda, že zde někdo někdy byl, ale děsila se, protože by to klidně mohlo bouchnout zítra a nebo dokonce dnes. IkNa Jeana sice byla pořád naštvaná, ale kdyby mu to neřekla tak by si to už nikdy neodpustila. A už to tu bylo zase, začla být slabá, ale tentokrát neměla to štěstí na jablko. Carol je vážně štěstěna v tu dobu přišel Jean a hodil jí to samé jablko a zmizel. Carol se sebrala a běžela za ním. Když doběhla uvědomila si, že Jeana dávno ztratila. Další den byl za ní a na obloze viděla jen měsíc a usla. Jean doběhl domů a tky usl
