O Čem Sní Smrt

3 postavy

Seděla jsem ve své cele a čekala svůj rozsudek, věděla jsem, že zemřu. Není to žádná lež a žádné tajemství, že jsem vrahem. 

Zavraždila jsem, vzala jsem někomu život. Stále tomu nemohu uvěřit, ani když jsem se dívala na své krvavé ruce, tak jsem tomu nemohla uvěřit.

Myslela jsem, že když zabiji toho, co ze mě vysával život, prolomím to kouzlo a budu šťastná, nestalo se tak. Místo štěstí se na mě usadil pocit viny, viny se kterou jsem nedokázala žít a proto jsem sem přišla. Vrah udal sám sebe, není to ironické? 

Mít vymyšlený celý plán vašeho útěku a skrývání, jen abyste nakonec přišli a sami od sebe se udali, zvláštní, vskutku, ale přesně to se stalo. 

Zavřela jsem oči, jaká asi bude smrt? 

Když jsem oči opět otevřela, naproti mě seděli dvě ženy, jedna se usmívala a měla na sově bílé šaty. Druhá se nedívala na mě, nýbrž do země a šaty měla černé. Vypadali skoro jako já, ale já na hlavě neměla obrovské jelení parohy. 

"Kdo jste?" Zeptala jsem se, v klidu, nezáleží už na tom přeci, za pár hodin stejně zemřu. 

"Já jsem naděje." Řekla první žena v bílém.

"A já jsem realita..." Řekla ta druhá v černém. 

"Jsem tu, abych tě připravila na tvou poslední cestu, nemáš se čeho bát bude dobře, slibuji..." Řekla žena v bílém a usmála se. 

"Nevěř jí, opustí tě." Řekla druhá a poprvé se mi podívala do očí, viděla jsem její zklamání, její smutek, ale i její pravdu.

...

Nemusela nic jiného říkat, všechna slova již byla vyřčena. Všechny pravdy i všechny lži. A když mi byla oprátka dána na krk, žen v bílém zmizela... Zůstala jsem sama. 

Jen já a realita.