Crayons

-1-

V rohu se krčil malý chlapeček, hnědé kudrny mu padaly do čela a vzlykal. V ruce držel svou zlomenou pastelku a pohled na ni mu rval srdce na malé kousky.

Malá blondýnka s vlasy po ramena seděla u stolu na druhé straně místnosti a s úsměvem na rtech si malovala. Vzlyky toho kluka ji obtěžovaly.

Chlapec si dívku prohlédl a všiml si, jakou pastelku drží v ruce. Téměř tu samou, která se mu zlomila. Světle modrou se kterou chtěl vybarvit svou oblohu. S nadějí v očích došel k dívence a o pastelku jí poprosil.

Ta ho však nemilosrdně odmítla a chlapec se znovu rozvzlykal. V pravé dlani pevně sevřel svůj obrázek.

Když blondýnka dokreslila mráčky, zadívala se na chlapce. Jak by bylo jí, kdyby přišla o své pastelky?

Po chvíli seskočila ze židle a došla k němu. Nevěděla, co by měla říct, a tak do něj jen dloubla a natáhla k němu ruku s pastelkou.

Chlapec si ji váhavě prohlížel. Nakonec ji popadl a nakreslil oblohu jak se patří. Dívenka se spokojeně usmála, a ačkoli to nečekala, nakonec ji zahřálo u srdce, že klukovi půjčila svou pastelku.

Však se ji taky odměnil. Druhý den přinesl do školky úplně nové pastelky rád se s ní o ně podělil.

Děti si vyměnily pohledy. Byli si jisti, že na ty jiskřičky v očích jich obou, nikdy nezapomenou.