Light in the Dark

Mrtvý vlk

To si ze mě dělá někdo srandu. Díky tomu, že mě někdo strčil jsem vystřelila do země a upoutala pozornost vlkodlaka. Vystřelila jsem znovu, ale zasáhla jsem ji jen do paže a to už byla za rohem. Otočila jsem se, abych mohla toho někoho seřvat. Byli dva, no super. Jeden opravdu vysoký s delšími vlasy a druhý trochu menší s krátkými vlasy. Oba měli zelené oči. ,, Jestli teď okamžitě neodejdete, tak slibuju, že umřete místo něj." ukázala jsem důrazně prstem za roh, kam utekl vlkodlak. Ten nižší se zasmál, čímž mě naštval ještě víc. ,, Stejně by to nepomohlo, normální kulkou to nezabiješ." řekl takovým tónem, že jsem se fakt musela brzdit, abych mu namístě nevpálila kulku do hrudi. ,, Jsou stříbrný ty idiote." vyštěkla jsem. Jistě že jsem poznala, že to jsou lovci, kdo jinej by věděl, že normálníma kulkama nejde vlkodlak zabít. Byl mou odpovědí překvapen, ale snažil se to za každou cenu schovat. Zato ten druhý se nad naší malou hádkou náramě bavil. ,, Přijde ti to vtipný?" zeptala jsem se výhružným tónem. Úsměv mu z tváře zmizel. ,, Zítra končí úplněk a vy jste mi vyfoukli příležitost to celý skončit už teď. " přišla jsem si jako pára v hrnci, co má každou chvilkou odhodit pokličku a prsknout někomu/nim horkou vodu přímo do obličeje. 

,, Dobře, tak se uklidníme." vložil se do toho dlouhán. ,, Jsem Sam a tohle je Dean." nechápu proč bych měla znát jména svých obětí, ale vyvracet mu to nebudu, napíšu jim to na náhrobky. Ten vyšší, tedy Sam na mě koukal takovým významným pohledem. Asi očekával, že jim řeknu své jméno, což i potvrdila jeho další otázka. ,, A ty jsi?" Dean se na mě přitom koukal s povytaženým obočím. ,, Já jsem někdo, kdo teď okamžitě nasedne do svého auta, nechá vás tu stát a pojede zabít vlkodlaka." a jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Vklouzla jsem za volant mustanga a rozjela se za vlkodlakem, který už bude beztak bůhví kde, díky tomu jak jsme se tam vybavovali. Dobře, znám je tak pět minut a už jsou jak osiny v zadku. Jistě že jedou za mnou. Normálně bych se snažila je setřást různýma oklikama, prudkejma zatáčkama apod. Ale právě teď se mi povedlo spatřit naši vlkodlačí slečnu. 

Zaparkovala jsem na nějakém náhodném místě, tedy spíš na trávníku, protože tam nebylo parkovací místo a běžela za ním. Vyšplhala se nahoru po hromosvodu do nějakého, předpokládám jejího pokoje. To je perfektní příležitost. Je to menší prostor, jednoduše ji tam sejmu. Kdybych jen neměla za zadkem ty dva. Přísahám že takovou rychlostí jsem ještě do šestého patra nevyběhla. Chvilku jsem se pokoušela vykopnout dveře, když jsem zjistila, že jsou otevřené, oni po sobě vlkodlaci většinou nezamykají. Už pomalu končila měnící fáze a já měla už jen poslední kulku. Jak dramatické. 

V tu chvíli se za mnou zjevili oni dva. ,, To si snad děláte srandu." šeptla jsem. Vždycky jsem byla samotář a jejich přítomnost mě víc než znervózňovala. Tu přede mnou z pokoje vyšla ona/on nevím jakou osobou to nazývat, prostě vlkodlak. Neváhala jsem ani chviličku. Namířila jsem a vpálila svou poslední kulku přímo do srdce vlkodlaka. Ženě se změnili oči zpět na šedé a zuby zmizeli. Ze zadní kapsy jsem si vyndala svoji starou pistoli. Tričkem jsem ji otřela a dala ji žene do ruky. Nechci za zadkem kromě Sama a Deana ještě policii. 

,, Dobrá trefa." poznamenal Dean za mým levým ramenem. Nic jsem mu na to neřekla. Jen jsem prošla mezi nimi a pomalým krokem jsem se vydala dolů ze schodů. Oni mě po chvilce dostihli. ,, Kdo tedy jsi?" zeptal se Sam. ,, Lily." uvolila jsem se říct alespoň své falešné jméno. ,, A dál?" a dál nic Same. ,, Nic, prostě jen Lily. A není to vlastně jedno? Stejně teď odjedu a už se (doufám) nikdy neuvidíme." namítla jsem. Už se naštěstí nějak nesnažil to ze mě vymámit. Prostě jsem seběhla dolů po schodech, sedla do auta a jen tak z provokace jim zamávala. Ty výrazy byly k nezaplacení. 

Zajela jsem si na motel a vzala si všechny věci, které jsem tam nechala. Stále jsem byla trochu vyjuchaná z toho nechtěného setkání. Jsem ráda, že se mi povedlo zachovat si neutrální výraz, ale jakmile kola mustangova toto město opustila, tak se autem rozlehl můj upřímný smích. Téměř jsem díky zaslzeným očím od smíchu nabourala do stromu, naštěstí jsem to na poslední chvíli stočila doleva. Po několika hodinách jsem zastavila na benzínce, jelikož už jsem jela jen na zálohu. Natankovala jsem a pak přišel ten moment kdy jsem si všimla papírku na zadní sedačce. Byl to účet z něčeho, nevím z čeho. Ale propiskou na tom vylo napsaný číslo a úplně malinkým písmem, aby se to tam vešlo tam byla věta : Až ti půjde o krk tak zavolej. - D. W. 

Samozřejmě že mi došlo od koho to je. Myslím že mi nikdy nepůjde o život tolik, abych mu zavolala, ale dobře. Jeho číslo jsem si uložila do mobilu pod názvem STAN,AMMZ ( zkratka: Stejně tě asi nezachrání, ale máš mu zavolat). Tak teš shrnutí případu. Obecně jej hodnotím jako zdařilý až na dvě komplikace. Teď mám namířeno někam na jídlo, protože můj žaludek už se začal hlasitě ozývat. Pokud existuje démon hladu, tak se vsadím, že jsem posedlá.

°°Vítejte u nové kapitoly. Vlkodlaka jsem se zbavili a získali jsme číslo, které stejně asi v životě nevyužijeme ( alespoň Summer si to myslí). Doufám že se vám kapitola líbila a uvidíme se v lese.

_Ali_°°