Hvězda jménem Layla

Kapitola 5.

O tři dny později...

Nemám co dělat. Všechny moje kamarádky jsou někde na dovolený u moře a já tu trčím ve svém pokoji s mobilem v ruce. Knížku od Veronici jsem už dočetla. Doufám, že výjde pokračování, protože jinak to nepřežiju. Byla to smutně nádherná knížka...

Byla jsem se v knihkupectví ptát, jestli tato autorka nevydala ještě nějakou knihu, ale nic jsem se nedozvěděla. Za to mi prodavačka začala cpát nějakou blbou knihu pro děti. Prý Jezdci za úsvitu. Koukla jsem se na anotaci a bože... To snad nebylo čtivo ani pro prvňáky základní školy. Jestli mě typovala na 7 let, tak to jí pěkně děkuju a ten Peter z Facebooku pěkně kecal, že vypadám starší 14ti.

O další tři dny později...

Je víkend a pořád nemám co dělat. Naštěstí jsem zjistila, že moje kámoška Katie nejela na dovolenou do Řecka, jak měla, protože chytila nějakou nemoc s kterou se nesmí do letadla... Zvláštní. Naštěstí už se z toho dostala, ale dovču si nenahradila. Takže, když jsem ji volala a ptala se, jak se má v Řecku, tak se skoro rozbrečela... Nakonec jdeme dneska spolu do obchodu a nakoupíme si tam nějaký hadříky atd. Aspoň chvíli budu mít co dělat...

________________________________________________________________________________

Večer se vracíme s plnýma taškama oblečení přes park. Vzpomenu si na toho úchyla, co mě tady asi před týdnem "obtěžoval". Katie to asi neřeknu, začala by vyvádět. Je prostě taková. Všechno bere strašně vážně a všeho se děsí.

Cestou se stavujem u Katie doma.

,, Ahoj a dík za dnešek! "

__________________________________________________________________________________

~Cink ding~ máma opravila zvonek. Klíče jsem si zapoměla, takže nemůžu nenápadně vejít do pokoje a dělat, že už jsem tam dlouho. Dveře se otevřeli, já nic nevnímám a běžím do svého pokoje. Stejně jako klíče jsem si nechala doma i telefon. Odloučení od mého milovaného....... Zabouchnu dveře mého pokoje a úlekem pustím tašku na zem. Předemnou někdo sedí na židli...