Hvězda jménem Layla

Kapitola 6.

,, Ahoj Lay. "

Ohhhhhhh božee.... ,, Ty si mě tak vyděsil Jacku! "

,, Promiň, to jsem nechtěl. " Odpoví žertovně Jack který se otočil na židli ke mě čelem a já ho poznala. (Kupodivu) :D

,, Chtěl jsem ti něco předat. Když si u nás byla naposledy, zapoměla sis tam sešit z biologie a já ho tam teď našel. Ale... " Klučina předemnou najednou zvážní.

,, Měla si zapnutý počítač. " Řekne hlasem, který přímo smrtelně nesnáším.

,, Ty si něco dělal na mém počítači?! " Rozčileně, skoro křičím.

,, Ne. " Odpoví s klidným hlasem.

,, Tak co teda? Proč mi to říkáš? " Trochu se uklidním, ale jsem připravená zase začít křičet.

,, Mělas tam zapnutej FB chat. "

,, ?? " Koukám na něj jak debil.

,, Kdo je to ten Peter Seamer? " Nemůžu uvěřit...

,, Ty ses mi hrabal v počítači?! " Začnu zvyšovat hlas... Asi vybuchnu!

,, Kdo je Peter Seamer?! " Zopakuje Jack svoji otázku a ještě přidá na důraze.

,, Nikdo, je to jen jeden kluk... "

,, Jeden kluk? Jen jeden kluk?!? " Asi jsem ho taky vyvedla z míry.

,, Je to jen kluk, co mi napsal, nic víc! Hned jančíš kvůli blbostem! "

,, To je blbost?!? Posílala si mu svoje fotky. "

,, Jen jednu...... " Nedokončím větu.

,, Sakra Laylo, co děláš? " Vykřikne a já se leknu tak, že malém upadnu. Už mi dochází trpělivost.

,, Jacku, děláš z toho moc velkou vědu. Facebook je o přátelích a navazování novích vztahů... "

,, Ty už jsi zadaná! "

,, Já vím, Jacku. " Odpovím klidně. Nebo se o to aspoň pokusím.

,, Ale asi ti to není vhod! " Jack křičí tak nahlas, že jestli tohle máma o patro níž neslyší... Nevím.

V tu chvíli vybuchnu.

,, Musíš se do všeho montovat, je to jen kluk a nic mezi námi není, já nejsem taková, já jsem zadaná už dlouho a ty to dobře víš, ale tebe to už asi přestává bavit nebo já nevim, ale chováš se jak idiot! " Poslední slova vykřiknu tak, že mě samotnou z toho bolí hlava. Jack se na mě podívá, tím hnusným pohledem, otočí se a bouchne dveřmi. Slyším, jak dole říká moji mamce nashle.

Sednu si na postel a dám hlavu do dlaní. Rozbrečím se. Asi jsem to přehnala, ale neměl důvod žárlit. Říkala jsem mu jen pravdu. Červenými očima se podívám na pracovní stůl. Leží tam můj sešit z biologie. Otevřu ho a vypadne z něj kus papíru kde stojí: Promiň Lay. Tyhle krásná slova, ikdyž psaná, dokážou tak zahřát. Jako kdyby věděl, že na něco takového dojde. Přitisknu si papírek k sobě, lehnu si na postel a usnu.