Rozhodla se ho ignorovat a sedla si na postel u zdi. Nebude se s ním hádat. Dokáže jak jemu, tak sobě, že je dospělejší a ustoupí. Už teď věděla jednu podstatnou věc. Oni dva si rozumět nebudou. Štve jí už jenom pohled na jeho věčně zamračený obličej a to ho zná jenom deset minut. Hlasitě si povzdechla a tím upoutala pozornost hvězdičky tohoto pokoje, která se rozhodla, že ještě neodejde.
,,Co zase? Chceš se znova hádat? Vždyť víš, že to máš předem prohr-.." Michelle ho zastavila pohybem ruky. ,,Můžeš sklapnou? Snažím se překousnout to, že na tebe budu muset sahat, tak mi to nedělej ještě horší." zahučela a hodila jeho směrem otrávený pohled.
,, Doufám, že ti uhnijou ruce." vrátil jí to Jungkook a zatřásl zápěstím v ukázce toho, co by se mohlo stát.
,, Z těch tvejch jebáků na ksichtě bych se ani nedivila." Tímto jejich vyměňování názorů skončilo. Kook se sebral a odešel zpět za klukama do přízemí, i když měl v plánu tu zůstat a nezapomněl přitom hlasitě prásknout dveřmi. Michelle se pouze potěšeně usmála, protože věděla, že tuto slovní bitvu vyhrála. Jedna nula.
V tuto chvíli měla pokoj a celkově celé první patro pro sebe, takže se rozhodla ,předtím než půjde dolů, to tu prozkoumat. Postel nechala postelí a vyšla ze dveří. Už v tu chvíli nastal problém. I když si toho předtím nevšimla, tak je sem z obýváku krásně vidět a jí štěstí dnes zrovna dvakrát nepřeje, takže si jí menší mladík, na jehož jméno si teď nemohla vzpomenout, všiml.
,,Jen pojď dolů. Neboj se." zvedl hlas o oktávu výš a roztáhl rty od ucha k uchu. Michelle si tiše zaklela pod vousy a taktéž nasadila úsměv, ale na rozdíl od chlapce sedícího dole byl hraný.
,,Takže chlapi. Žádný pitomosti a chovejte se slušně k Michelle. Nezapomeňte, že je to vaše uklízečka a kosmetička a ne služka." Slyšela Daniela a když sešla schody, tak měla i tu čest ho před odchodem ještě vidět. Ten se na ní otočil a pokračoval ve svém monologu. ,,Takže pokud by byl nějaký problém a tím problémem myslím chlapce, tak se neboj a všechno mi pověz." Na jeho obličeji se usídlil spokojený výraz.
,, Děláte jako by jsme byli nějaký zvířata nebo co." zamrmlal červenovlasý mladík a ublíženě se Daniela podíval. Muž ho ignoroval a pokračoval k cestě ke dveřím. ,,Hezky se seznamte!" zakřičel ještě předtím než slyšeli bouchnout dveře a dormem se rozlehlo ticho.
,,Chtěla by si něco vědět?" zeptal se Namjoon a podíval se Michelle do očí, která znuděně stála u futer. Všimla si, že Sušenka chybí.
,,Kde je ten emouš?" zeptala se a prohlédla si prostor, ve kterém se nacházela, ještě více dopodrobna. Musí někam umístit kamery a ti trubci je nesmí najít...
Všichni překvapeně zamrkali. ,,Tuhle otázku jsem sice nečekal, ale myslím, že bude v kuchyni. Proč? Líbí se ti?" otázaná se skoro rozesmála, protože okamžitě věděli o kom mluví.
,, Jenom abych věděla jakému místu se vyhnout. Díky." Spíš aby věděla, kam v případě útoku okamžitě skočit. Je sice nepravděpodobné, aby se útok opakoval v průběhu pěti dní a ještě k tomu na jejich "území" , ale náhoda je vůl.
,,Víš vůbec, kde kuchyň je?" zeptal se červenovlasý, kterému zase zmizeli následkem úsměvu oči.
,,Až ji najdu, tak to poznám. Bude okolo negativní aura, kterou se ten váš nejmladší vyznačuje." Jestli se takhle chová pořád, tak se ani nediví, že ho chtěl někdo zabít. Ona má úplně stejné nutkání. Rozhodla se si aspoň projít přízemí.
Jak už si ze začátku všimla, tak všechno bylo laděné do bíločerné barvy. Podle Jungkookovi soukromé místnosti ale usuzovala, že u pokojů členů tomu bude jinak.
Po dlouhých patnácti minutách, kdy měla všechno prozkoumané, se rozhodla vrátit do svého dočasného pokoje, kde ke svému zklamání zase potkala tu horu neštěstí. Už si skoro poskočila, že ho nepotkala v kuchyni a ani v jiné místnosti a teď tohle. Oba dva se na sebe podívali se znechucením, které je jako jediné spojovalo.
Černovlásek ležel na posteli se sluchátky v uších a koukal ven na stmívající se oblohu. Nebyl nadšený ze své spolubydlící. Ostatně ona taky štěstím neskákala do vzduchu. Navíc mu to nešlo do hlavy. Skoro ho zabili a teď přijmou nějakou úplně cizí osobu. Co když v tom má prsty? Otřásl se. Nikoliv zimou, ale pocitem, který jím projel. Kdyby ho ten muž bez domova nestrhl na zem, už by tu nebyl. Nikdy by už neviděl svoji rodinu, fanoušky a nikdy by poté nestál na pódiu společně s lidmi, které miluje. Opět na něj dopadly negativní myšlenky. Nejhorší na tom všem je, že se nenašly žádné stopy a všichni si myslí, že to byla vina techniky, nikoliv člověka. Chytl se za hlavu a hlasitě zaskuhral.
Celý večer dopadl kupodivu bez problémů. Kluci si chtěli povídat, ale Michelle je odbyla tím, že je unavená a šla si lehnout. Nebyla to lež, vážně byla unavená, ale měla ještě povinnosti, které zahrnovali krátkou prohlídku venku, takže musela jít dřív a všechno si připravit, protože by jí asi nesežrali výmluvu typu "Uklízím místní osvětlení" nebo "Praskla žárovka", když je uklízečka a tohle jí nemá co zajímat. Musí upevnit kamery na pouliční lampy, aby měla přehled o všem, co se kde šustne a kdy jindy je připevnit než ve tři ráno?
A to je ten důvod, proč tu teď na jedné z nich visí. Podjel jí žebřík a ona se nemá jak dostat dolů. Je úplně jedno, že je tajná agentka, z pěti metrů dolů na beton skákat nebude. Naštěstí byl blízko lampy strom, takže všechno dopadlo dobře, pokud nepočítá pár škrábanců, protože vyrušila párek koček uprostřed intimní záležitosti.
Opatrně prošla okolo Kookovi postele, aby se následně dostala do té své. Tohle byl přesně ten důvod proč chtěla postel u okna. Hodila jeho směrem ošklivý obličej a zachumlala se do peřiny. Během chvíle usnula, protože tu bylo ticho, které už dlouho nezažila.
Ráno ji probudil křik, který se rozléhal po celé vile. Vyskočila z postele a chvíli ji trvalo než ji došlo, že žádné nebezpečí nehrozí a vysíleně padla do postele. Ty kluci ji asi přivodí infarkt. Takhle po ránu řvát?
S potěšením zjistila, že Jungkook už v posteli není, takže se mohla v klidu převléknout a umýt v koupelně na kterou narazila náhodou, když v domnění, že otvírá dveře od skříně otevřela dveře vedoucí do koupelny.
V kuchyni byl bordel, který nezažila ani u sebe doma a to je už co říct.
,,Tu bouchla atomovka nebo co?" zeptala se a podívala se na hlavního viníka toho všeho. Byl to Tae pokrytý od hlavy až k patě moukou.
,,Michelle! Tak rád tě vidím! Umíš vařit?"
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdravím :) Doufám, že se kapitolka líbila. O pokračování se pokusím co nejdříve :)) Děkuji za podporu ve formě vote a komentářů<3
