Text Me Please /texting/

Jsi v pořádku?

Nepotřebuju kamarády.

Nepotřebuju nikoho.

Vystačím si sám...tak jako vždycky.

Vždycky mě všichni opustí....všechny donutím mě opustit.

Nemůžu se jim divit že mě opouští, kdo by se taky chtěl bavit s někým jako jsem já?

Jsem bezcenný kus odpadu, který není dobrý ani na to, aby byl poslušný pytel na boxování.

Vlastně.

Divím se že Harry, ala Ernest, to se mnou tak dlouho vydržel...i když. Něco kolem 2 týdnu asi není dlouho...

Jediný kdo se mnou vydržel vážně dlouho byl On....Harry...ten....zlý Harry. Jen on jediný se mnou vydržel takovou dobu...vlastně...se dá říct že je to můj kamarád.

Můj jediný kamarád, který mě mlátí tak že skončím v nemocnici..

Ale jinak mám skvělý život. Bydlím s babičkou, která se o mě od mých 10 let stará, protože mí rodiče si mysleli že už je nepotřebuju a tak si sbalili věci a odletěli někam do Afriky.

Ale jednou za rok od nich dostanu blahopřání k narozeninám/vánocům...je to od nich tak pozorné.

...

Oblékl jsem si černé kalhoty, šedé tričko a přes hlavu si přetáhl mikinu s kapucí.

Vzal jsem si batoh, poupravil si obvaz a navlíkl si na něj beanie. Obul jsem si tenisky a s hlubokým nádechem vyšel z domu.

"To zase bude" zašeptal jsem si pro sebe roztřeseně, když jsem před školou viděl Harryho.

Nasadil jsem si kapuci a potichu jako myška se rozešel do školy.

"Nejsi neviditelný ty idiote" uslyšel jsem ten známý chraplavý hlas na co už mě za ruku táhl za roh školy.

"Prosím nech mě dneska být" zašeptal jsem prosícím hlasem. "Proč bych jako měl huh?" Zavrčel a strhl mi kapuci z hlavy i s čebkou. "Au!" Zakňoural jsem protože mi tím rychlím pohybem trhl s hlavou.

"C-co to je?!" Řekl zaraženě koukajíc na mou hlavu.
"O-obvaz" zašeptal jsem ustrašeně.
"Poznám obvaz idiote! Ale proč ho máš?!" "P-protože s-si mi v-v pátek....na-nalomil...lebku" špitl jsem.

"Cože? Ani jednou jsem tě do hlavy nepraštil tak si kurva nevymýšlej!" Křikl a chytl mě za mikinu.

"P-praštil si m-mě několikrát o-o stěnu a já se praštil" vyhrkl jsem rychle.

"Proč si to kurva neřekl?!" Pustil mou mikinu a otočil mě k němu zády.

"Křičel jsem bolestí" vzlykl jsem...ani nevím kdy jsem začal brečet.

" N-nezajímalo tě to" špitl jsem a přikrčil se očekávájíc ránu za to že jsem byl tak drzý, ale místo toho jsem ucítil jeho prsty jemně přejíždejíc po obvazu.

" Jsi v pořádku?" A přesně touhle otázkou mě zmátl tak moc, že jsem si nebyl jistý, zda je to pořád ten stejný Harold.