Text Me Please /texting/

Burrito

"Lou?" Ozval se babiččin hlas z kuchyně kolem které jsem proběhl ke schodišti.

"Loui co se stalo? Pojď sem" vyhrkla jelikož jsem se ani nezastavil.

Nechci aby mě viděla brečet.  Nikdy mě brečet neviděla...pro ní jsem to sluníčko naší rodiny, nevidí co se za usměvem skrývá...

"Ano?" Zasípal jsem a hřbetem ruky si otřel tváře od nevítaných ale bolestných slz. "Ty pláčeš?" Zeptala se starostlivě když zahlédla mou pláčem oteklou tvář po tom co jsem se k ní otočil čelem.

"Ne" šeptl jsem chraptivě a pokusil se usmát...no....místo zářivého úsměvu jsem dokázal na tváři vytvořit jen zlomený poloúsměv při kterém se mi z očí rozkutáleli další slzy.

"Zlatíčko co se stalo?" Zeptala se když kolem mě ovinula své pohublé paže. "N-nic" vzlykl jsem a zabořil si tvář do jejího krku.

"Něco ano když pláčeš" "p-proč jsou lidi t-tak zlí?" Vysoukal jsem mezi vzlyky.

"Někdo ti ublížil?" Zeptala se a začala mě konejšivě hladit po zádech

"Uhm" pokroutil jsem hlavou a odtáhl se. "Půjdu k sobě" špitl jsem roztřeseně a utřel si tváře. "Ale Lou-" "Jsem unavený" přerušil jsem ji a rozešel se po schodech nahoru objímajíc se kolem těla.

Zavřel jsem se v pokoji a roztřeseně vydechl. Co jsem komu udělal?

Chytl jsem klíč a jední pomalým tahem jím otočil až se ozvalo cvaknutí....úlevně jsem vydechl a vlezl si do postele.

Zabalil jsem se do peřiny jako burito a zastrčil dovnitř hlavu. "Uhm" vydechl jsem a zavřel oči.

Snažil jsem se znovu nerozbrečet...no...moc mi to nešlo.

Zrovna ve chvíli kdy už jsem se rozhodl nechat slzám volný průběh se ozvalo pípnutí mého telefonu.

Vytáhl jsem ruku z mého burita a natáhl se pro telefon.

Nová zpráva od 'Ernesta'.

S obťíží jsem se ve svém buritu posadil a rozklil zprávu.

Sperma:'Už si nemůžeme psát Lewi'