Timothy's Escape - We're just lost souls

|48|

"Když pojedeme v kuse, mohli bysme tam během jednoho, možná dvou dnů být."
"Takže jedeme do Severní Dakoty?"
Zeptala se zvědavě, když mi brala mapu.
"Jo."
"To ale znamená... To znamená, že pojedeme přes Jižní, že jo? No, a když pojedeme přes Jižní, tak můžeme do Aberdeen!"
Celá zářila štěstím. Já jsem ale tak šťastný nebyl. Tohle mělo být finální přání. To poslední, kterým by to všechno skončilo. To nejlepší má být přece nakonec. Nedal jsem na sobě ale nic znát a usmál jsem se na ni.
"No vidíš, to mě nenapadlo. Bude to úžasné!"
"Nechci tam."
"Co?!"
"Nechci tam. Říkal jsi, že to bude poslední splněné přání. Až všechny ostatní budou odškrtnuté. Chci tam jet až potom."
Tvářila se vážně, ale i tak jí koutky úst směřovaly nahoru.
"Dobře. Jak chceš. Potom to bude ještě dokonalejší."
Upřímně jsem se usmál a zapnul jsem radio. Měl jsem chuť zpívat. Tak jsem prostě zpíval.