Hobit - fanfikce

Cesta tam a zase zpátky?

V horách byla zima, vlhko a mlha. Bilba zvedla svůj batoh a přitáhla si kabátek víc k tělu. Už se pevně rozhodla, vrací se domů. Měla po krk nepohodlí, zimy a celé téhle výpravy a hlavně Thorina. Kdykoliv se k němu přiblížila, cítila jak jí srdce buší rychleji a jak ji rudnou tváře, ale on ji jen obdařil povýšeným pohledem a přidal do kroku nebo odešel na druhou stranu tábora. Potichu se vydala k východu. Nechtěně se otřela o stěnu, zachrastilo to.

„Kdo je tam?"

Zašeptání se neslo ozvěnou jeskyní ve které spali.

„ Bofure, to jsem já." Postavila se vedle něj do vchodu jeskyně. Zrovna měl hlídku

„ Kam se chystáš?"

„ Vracím se domů." Sklonila hlavu.

„ Takhle uprostřed noci? Proč?"

Chtěla mu říct, že proto kdyby odešla až ráno, musela by to vysvětlovat místo jednoho 13 trpaslíkům, včetně Thorina, zlomilo by jí to srdce, kdyby je měla opouštět a jeho oči by byly stále ledově chladné. Dlouho potlačovala vztek a najednou to všechno chtělo ven.

„ Protože už toho mám plný zuby. Máme hlad, je nám zima, neustále musíme bojovat o svůj život s vrrky, skřety nebo dokonce s kamennými obry," pousmála se, když si vzpomněla, jak ji Thorin před nimi zachraňoval. Utíkali po úzké skalní římse, utrhlo se to pod ní, visela za konečky prstů. Nemohla se vyškrábat nahoru, Thorin pro ní slezl a vytáhl ji. Držel ji pevně, byl u ní tak blízko, že byla obklopena jeho vůní. Když ji nahoře pustil, připadala si jako by ji půlka chyběla a navíc ji věnoval další ledový pohled, pak ho zaslechla jak vykládá Dwalinovi, že větší chybu než vzít ji na výpravu udělat nemohli.

„ Já vím," pokračovala. „nikdo neříkal, že to bude jednoduché, ale nepřipadám si jako součást výpravy."

„ To není pravda. Jsi pořád s Filim a Kilim, učí tě šermovat, ne? Ostatní se snaží, abys byla v bezpečí a mají tě rádi jako vlastní, ledaže ..."

„ Přesně, Thorin!" Přerušila ho. „ neříkám, že mi má každý ráno nosit květiny a přenášet přes kaluže. Stačilo by kdyby mi ráno odpověděl na pozdrav nebo se usmál a netvářil se jako arogantní blbec."

Thorina vzbudil hluk. Natáhl se po meči a vyčkával ulevilo se mu, když slyšel, že to je Bilba s Bofurem. Poslouchal jejich rozhovor. Tak arogantní blbec? To si o něm myslí? Pravda byla, že mu ta malá vlezla do hlavy. Tak milá, tak jemná. Zbožňoval, když si ráno upravovala vlasy, jak krčila nosík, když se jí něco nezdálo, jak se přikrčila, když si myslela, že něco provedla. Zakázal si ji, ale připustit k tělu, tahle výprava mohla dopadnout, kdo ví jak. Zranilo by to ji i jeho. Stačilo, když jeho synovci okolo ní poskakovali jako štěňata. Když se pod ní utrhla ta římsa, málem se mu zastavilo srdce. Nechtěl, aby je opustila. Nechtěl, aby ho opustila.

„Bilbo, nemůžeš odejít takhle na noc. Hemží se to tu skřety. Počkej, aspoň do rána." ¨

Jen si založila ruce a pohodila hlavou.

„My tě potřebujeme!" vykřikl Bofur.

„ Vždyť vám působím jen potíže. Nejsem moc dobrý lupič a navíc se neumím ani pořád prát."

„ Žádnej učenej z nebe nespadl. Upřímně, když jsem tě viděl poprvé myslel jsem si, že si z nás Gandalf střílí, ale teď vím, že je na tebe spolehnutí. S tím mečem ti to jde čím dál líp a to tvoje plížení, kdyby sis nezachrastila ani bych si tě nevšimnul. Z Thorina si hlavu nedělej on byl vždycky paličatej."

Bilba přemýšlela o tom, co jí právě řekl. Byly to řeči, aby se uklidnila a nedělala potíže přece jen na ně čekala hora plná pokladů a ona je měla pro ně získat. Vážně byla hloupost právě odcházet. Zahleděla se ven. Byla tma a mlha, ještě by někam spadla.

„ Běž si lehnout Bofure. Vezmu to za tebe."

„ Seš zlatá!"

Bilba si sedla na zem a opřela se o skálu. Poslouchala chrápání trpaslíků a nespouštěla oči z temnoty venku. Za hodinu ji vystřídal Ori, byl překvapený, když ji tam viděl sedět s bagáží a oblečenou na cestu nechal to být. Lehla si zpátky na svoje místo, hned usnula.

Vzbudila se mezi prvními. Thorin už byl vzhůru a protahoval se. Bilba si dopřála ten luxus a chvíli ho pozorovala. Byl tak silný a statečný, pravý král. Vstala až když vyšel ven

Po lehké snídani se opět vydali na cestu. Šla uprostřed skupiny. Fili a Kili šli vepředu za strýcem. Bilba celý den neřekla ani slovo, Bofur na ní vrhal významné pohledy, ale dělala, že si toho nevšimla. O noční události se jí vůbec nechtělo mluvit, radši koukala na země. Cítila se provinile.

Thorinovi přišla Bilba nějaká skleslá a zamlklá. Možná kvůli tomu, co slyšel v noci, Nechal jít Filiho prvního a připojil se k ní.

„ Zatím je celkem klid, co?"

Vyděšeně sebou trhla, upřela na něj svůj pohled ale dál mlčela. Cítil se nesvůj.

„ Je tou zajímavá krajina, že?"

Rozhlédla se po okolní pustině. Všude jen šeď. Samá skála a občas nějak vřes. Odfrkla a zabořila svůj pohled opět do země.

„ Já jen ..."

„ co?" Vzhlédla k němu. Modré oči plné očekávání. Vyschlo mu v krku. „ že, kdy ti něco vadilo nebo tě někdo obtěžoval, tak mi to pověz."

Otřel se rukou o její a zasunul ji do kapsy snítku vřesu, co zahlédl. Bilba se na něj zmateně zadívala. Thorin přikývnul a odešel zpět do čela skupiny. Pohladila vřes prsty. Tvářila se jakoby nic, ale po tváři se ji rozlil úsměv.