Hobit - fanfikce

Bitva pěti armád 1. část

Od vypálení města uběhly tři dny. Ve společnosti všichni měli náladu pod psa. Bylo slyšet jen cinkání mincí z pokladnice, jak hledali Arcikam. Bilba stále nenašla odvahu Thorinovi říct, že ho má u sebe. Kdo ví, co by se mohlo snést na její hlavu. 

Čtvrtý den seděla na schodech a přemýšlela, co bude dělat se zlatem. Chyběli jí Fili a Kili, protože se nudila, kromě nich neměla nikoho s kým by se mohla bavit. Najednou ji přišlo, že zaslechla Bofura. V duchu je už oplakali, ale Bilba je stále vyhlížela. Běžela do spodní síně. Opravdu to byli oni.
„ Počkejte!" Otočili se za hlasem. Rozzářili se a rozběhli se k ní a objali ji, Fili trochu déle než ostatní. Ztuhnul jim úsměv, když uviděli jaká je bledá.

„ Kluci, stalo se něco hrozného. Thorin ..." neměla příležitost, větu dokončit, protože ostatní trpaslíci se přišli podívat, co se děje. Nastalo bouřlivé vítání a všeobecné veselí.
„ A kde je Thorin?" zeptal se Kili. Trpaslíci sklopili zrak. Bilba ukázala hlavou k portálu, který vedl na balkón nad Pokladnici. Naznačila, aby šli za ní. Thorin zrovna přešlapoval na místě a něco si mumlal, v pěstích držel zlato a očima prohledával hromadu, před sebou. Skupina na balkóně zalapala po dechu. Thorina ten zvuk upoutal, vzhlédl. Viděl šokované pohledy Filiho a Kiliho.

„ Vítejte, mí synovci, v nekonečných síních Ereboru." Rozpřáhnul ruce a dlaní mu začali vyklouzávat mince a cinkáním dopadat na zem.

Od příchodu zbytku společnosti se život vrátil do starých kolejí. Trpaslíkům se ulevilo, že jejich druhové přežili požár, ale kvůli Thorinovi byli všichni nervózní. Bylo to s ním, čím dál, tím horší. Propadal se do zlatého šílenství a měnil se jí před očima, už to skoro nebyl on, byl panovačnější, popudlivější a podezřívavější. Když Šmak vyletěl z Osamělé hory, s hrůzou sledovala útok na Jezerní město. Vyběhla k ní celá společnost, ale Thorinovi to, ale bylo jedno, ten se vrátil k pokladu. Bloumal po síních, nejedl, nepil, jen na všechny křičel, aby sebou pohnuli a našli Arcikam. Stále ještě nenašla odvahu, říct mu že ho má u sebe, čekala na lepší příležitost. Chtěla mu ho slavnostně předat, začínala si myslet, že to není moc dobrý nápad. Nebyla to jediná změna, trpaslíci tušili nějakou dobu sympatie mezi Thorinem a Bilbou. Kdyby byli na pochybách, tak už ztratil všechny zábrany. Zahrnoval ji dary, naposledy ji donesl velkolepý náhrdelník posázený diamanty  a dal si pozor, aby u toho všichni byli. Rovnou ji ho připnul, když ji odrhnul vlasy, tak ji začal něžně kousat do krku. Šeptal ji, jak je nádherná, ale že bez oblečení by byla ještě hezčí. Byla přesvědčená, že to museli slyšet i ostatní, byla rudá až za ušima.

Bilba se začala zavírat do komnaty, kterou ji vyhradili. Seděla na posteli a zírala do zdi. Obracela v prstech vřes, který dostala tehdy v horách. Položila ho před sebe a do pěsti si vzala žalud, který našla v Temném lese. Najednou se rozrazili dveře a v nich Thorin.

„Co to máš v ruce?" řekl výhružně.
„ Thorine...," zašeptala šokovaně.
„ CO TO MÁŠ V RUCE!?" zakřičel. Opravdu zaslechla dračí hlas?
„ Thorine, uklidni se!" zakřičela na něj. Překvapeně zamrkal.
„Omlouvám se," sklopil hlavu. 

Přistoupila k němu, chytila za ruku a vsunula mu žalud do dlaně, druhou ho pohladila po tváři. Pátravě ho pozorovala Thorin se provinile zadíval. Sedl do křeslo a stáhnul Bilbu na klín, až potom otevřel dlaň. Překvapilo ho, když uviděl žalud. Opřela si hlavu o jeho, on unaveně přivřel oči. 
„ Vzala jsem si ho na památku, kvůli tobě. Až se vrátím domů, zasadím si ho na zahradě." Dala mu pusu na spánek a odešla na druhou stranu místnosti, přerovnat tu trochu oblečení, co jí zbyla. Nechtěla, aby ji viděl plakat. Nerada o tom přemýšlela, že by měla odejít. Ublíženě ji pozoroval, že od něj odešla. Vstal, dvěma skoky byl u ní, objal ji zezadu okolo pasu.

„ Co kdybys neodcházela a zůstala tu se mnou?"

„Jak to myslíš?"
„Jsi jediná, které můžu věřit. Ostatní mě chtějí zradit, šuškají si za mými zády, nechtějí mi dát to, co mi právem náleží." Bilba se otočila, chtěla ho uklidnit. Vyděsil ji jeho šílený lesk v očích.

„ Thorine, nemluv hlouposti, oni by za tebe dali život," mluvila pomalu a klidně.
„ A co ty? Ty bys mě nezradila?"
„ Já nevím, o čem mluvíš?" Thorin ji pevně sevřel ramena a donutil ji, aby se mu podívala zpříma do očí.

„Slib mi, že mě nikdy neopustíš," řekl ledovým hlasem, stisk zesílil „Slib mi to!" křičel.
„Pusť, to bolí," odstrčila ho od sebe. Naštvaně odkráčela k oknu. Založila si ruce a opřela se o zeď. Bylo jí Thorina líto. Zmateně stál uprostřed místnosti. Vypadal uboze, jakoby kdyby byl poslední z nejubožejších a přitom měl na sobě korunu a plášť prošívaný zlatem, vypadalo to, že ho táhnou k zemi.
„ Promiň, nevím, co se to se mnou poslední dobou děje."

„ Omluva se přijímá." Zakázala si, se na něj podívat, takhle se k ní chovat nebude. Chvíli pozorovala krajinu, na okamžik si myslela, že zahlédla v zákrutu stezky nějaké lidi, ale když se na to místo zaměřila, už je neviděla. Stáli mlčky. 

„ Jak jsi to myslel, že bych nemusela odejít?" prolomila už nesnesitelné ticho Bilba. Thorin k ní přišel. Natočila se k němu a dívala se mu přímo do očí.
„ Přemýšlel jsem o nás," řekl, do prstů vzal jeden pramínek vlasů, co jí spadnul do tváře a dal jí ho za ucho. „ a přišel jsem na to, že bez tebe bych už asi nedokázal existovat. Prokázala by si mi tu čest a stala se mou královnou?" Šokovaně zalapala po dechu.
„ Ty žertuješ, viď?"
„ Nikdy jsem nic nemyslel vážněji."

Bilba nevěděla, kam s očima. Všimla si, jak se na ní toužebně dívá. Šílenství, které ho v poslední době ovládalo, ustoupilo. V očích měl něhu, lásku a zřejmě strach z toho, co mu odpoví. Možná by mu dokázala pomoct, přesvědčit ho, aby se o poklad rozdělil a vzpomněl si na své zásady. V srdci se jí rozlilo hřejivé teplo, uvědomila si, že ho také miluje a nedokázala by ho jen, tak opustit.

„ Přijímám. Zůstanu tady s tebou," řekla a usmála se na něj. Jeho tvář se rozzářila a široce se usmál. Popadl ji do náruče a zvedl do výšky. Bilba vypískla. Když ji položil na zem, dlouze se políbili. Tiskla se k němu a přála si, aby to takhle bylo napořád. Takhle je načapal Balin.

„ Thorine."

Pustil ji z náručí a od něj na krok poodstoupila. Nespustil jí z očí, prohlížel si ji, jako by si chtěl zapamatovat každý detail a hladil ji po tváři.  Z očí mu sršela láska a něha. 
„ Hmm?" zamručel. Byl sám se sebou spokojený.
„ Jsou tu vyslanci z Jezerního města." Jeho úsměv pohasl. Napřímil se, zatnul pěsti a opět se z něj stal ten chladný, který upřednostňuje zlato.
„ Co chtějí?"
„ To co si jim slíbil."
„ Nedostanou z mého pokladu ani jedinou minci! Všichni na hradby." Bilba vyrazila za Thorinem, ale ten ji zastavil ve futrech.
„ Ty zůstaneš tady."
„ Proč?" Neodpověděl ji a zabouchl jí dveře před nosem. Stála jak opařená a zírala na dveře.