Už to byly tři měsíce co se to stalo. Co se staly dvě katastrofy. Tedy tři. Dvě pro mě a ta třetí byla katastrofa pro celý svět. A co že se to stalo?
"Lukasi jsi přesvědčený že tam chceš?" namotala jsem si pramen na prst. "Je to zakázka o nic jiného nejde." usmál se a políbil mě na čelo." Za tři týdny jsem zpět." slíbil mi. Jenže ten slib nikdy nedodržel.
Ten den měl být v Paříži a taky tam byl. Právě o to šlo. Seděla jsem na židli a psala poslední řádky do městských novin, když mi zavibroval mobil. Vzala jsem ho a přitáhla k uchu.
"Dobrý den, je u telefonu Hanah Stole?" poznala jsem jemný ženský hlásek. "Ano. Děje se něco?" zamumlala jsem a nijak ji nevěnovala pozornost. Musela jsem článek dopsat do konce týdne a to byl čtvrtek. Víkend jsem chtěla strávit s Lukasem v posteli.
"Jedná se o Lukase Hoole. Je mrtev. Moc mě to mrzí, upřímnou soustrast." řekla ale lítost nijak nedávala najevo. V ten okamžik se čas zastavil a s ním můj život v sexu. Co si budeme nalhávat.
Začala jsem fňukat, no propukla jsem v histerický pláč. Brečela jsem celý den, celý druhý a třetí, čtvrtý,pátý a šestý jsem brečela jen tehdy, když jsem narazila na jeho věci, což bylo pořád, když jsem bydlela v jeho bytě.
A jak umřel? Slyšeli jste o tom útoku na Paříž tak Lukas byl poblíž co ho zasáhlo a na místě mrtev. Vše jsem obrečela a bohužel došlo i na myšlenky sebevrahů, takže jsem navštívila psychologie, kde mě chtěli zavřít do blázince, ale to se jim nepovedlo.
Celý měsíc jsem se proklínala že jsem za to mohla já, neměla jsem ho tam pouštět, měla jsem přemluvit, jenže to šlo těžko když je to cestovatel srdcem i prací a s mým platem novinářky jsme si moc nevyžili. Přesto do teď cítím jeho vúdú, které se okolo jeho motalo jako jeho aura. Jak se mu zrychloval dech, když jsem se ho dotkla, nebo co on dělal se mnou.
Jak mě poprvé políbil, chytil za ruku s nepustil nebo klátil na schodech, na botníku, za stoje, v kostele , v paláci, v kanceláři, v posteli, ve vaně, ve sprše... Všude. Jak mi obkresloval hranu obličeje. Jak mi zasouval jazyk do mých úst, nebo naopak když jsme se smáli a přetahovali se o utěrku. Nebo úplně jiná stránka, když jsme se hádali.
Tak toho lituju, lituji že jsem mu tenkrát vrazila silnou facku, kterou nosil i druhý den na obličeji. Zase jsem brečela.
Ležela jsem v posteli, ve které ležel i on, před pár měsíců a objímal mě.
Schoulila jsem se do klubíčka a čekala až dojde a obejme mě. Políbí mě svými vlhkými rty, zasype mě toužebnými doteky. Nedošel. Nedočkala jsem se, asi proto jsem v posteli schoulená ležela 3 hodiny.
Po těch 3 měsíců jsem si uvědomila že musím jít dal, i když mě žal neopustil ani na schůzkách. Prostě pořad jsem viděla jeho jeho obličej.
Obličej posetý pihami, světlými vlasy, hnědými oči a štíhlou postavou. "Miluji tě." zazněl jeho hlas a začal mě líbat.
Zatřásla jsem hlavou a rozhlédla se. Seděla jsem v šeré kanceláři a počítala ovečky. Do konce mé pracovní doby zbývala půl hodina a místo psaní do novin jsem okusovala dřevěnou tužku a hrabala si ve vlasech. "Hanah!" přes celé patro se ozvalo mé jméno. Bylo mi jasné kdo mě volá, recepční Asie.
Nemotorně jsem vstala a nějak se dopravila na druhý konec patra. Stála tam okouzlující jako vždycky, hnědé vlasy sčesané do pevného drdolu, dokonalý makeup a to sáčko ušité na míru, ooch.
Až pak jsem registrovala muže. Pohledného muže. Velmi pohledného muže....
