,,Pak zamkni!",zavolala jsem na svou spolubydlící Bety.Je to docela fajn holka.Občas mi jí je trochu líto když vidím fotku jejích rodičů roztrhnutou v půli na jejím stolku...
,,No konečně Kate!",řekla paní Smithová(profesorka na klasiku) když jsem vešla do sálu.
,,Omlouvám se.",řekla jsem a rychle si nazula špičky.
Hodina byla jako každá jiná.Když najednou se do sálu vyřítil Sam a byl hrozně udýchaný.
,,Paní Smithová,rychle!Bety má něco s kotníkem!",vypadlo z něj a paní Smithová gestem naznačila,abychom zůstali v sále.
V tu chvíli,kdy za nimi bouchli dveře,si všichni začali povídat a z hloučků se jen ozývalo:,,Co se jí jen stalo?!" ,,To musí bolet!" ,,Chudák Bety!"..a někteří měli asi takový strach,že se ozvalo i: ,,Přežije to?!"
Znělo to,jako tisíce vos,až mě z toho rozbolela hlava.
Po několika minutách se rozletěli dveře.Vešli Sam a paní Smithová a o ně se opírala pajdající a brečící Bety.Posadila se a asi po deseti minutách vzlykání se uklidnila.
,,Spěchala jsem na modernu a spadla jsem ze schodů!",špitla.
Jakýkoliv malinký pohyb udělala paní profesorka s jejím kotníkem ji hodně bolel a tak paní Smithová rozhodla,že musí do nemocnice.Takže zbytek hodiny klasiky nám odpadlo a profesorka odjela s Bety do nemocnice.
Bylo 20:00 a tak jsem se rozhodla,že se půjdu osprchovat a spát,protože jsem byla fakt hotová z celého dne.
