Sbohem Bety

63 5 0
                                    

Vzbudilo mě bouchání dveří.Koukla jsem na mobil...
,,Cože?!",pomyslela jsem si, ,,2:30?!"
Uvědomila jsem si,že tu Bety není.Oblékla jsem si mikinu a šla se podívat na chodbu.
Byla tam Bety se sádrou na noze a unaveně vypadající paní Smithová.
,,Proč nespíš?",ptala se mě paní profesorka. ,,Vzbudili jste mě.",pronesla jsem tiše, ,,Nepotřebujete pomoct?",napadlo mě. ,,Ne,děkuju Kate,jdi si lehnout.",ozvala se Bety.
Souhlasila jsem,ale stejně jsem další hodinu nemohla usnout,protože se Bety pohybovala po pokoji a její berle nešlo přeslechnout.

Když jsem se probudila,Bety si oblékala bundu. ,,Kam jdeš?",zajímalo mě. ,,Nemá cenu abych tu byla se zlomenou nohou,jedu domů do té doby,než se uzdravim.",začala brečet.Objala jsem ji. ,,To je mi strašně líto Bety!" a ukápla mi slza.Ale to už volal její táta,aby šla.
,,Ahoj Kate a děkuju!",řekla mezi vzlykama. ,,Ahoj" ,sotva jsem pronesla se slzama v očích.

Šla jsem se převléct do baletního a jen tak tak jsem stihla hodinu klasiky.Tam už byla většina holek stojící v půlkruhu kolem někoho,na koho jsem ještě neviděla.Po chvíli jsem se dostala mezi holky.
,,Tak děvčata,tohle je Meggie.Je tu nová tak doufám,že ji přijmete mezi sebe!",pronesla po chvíli paní Brownová, ,,a ještě jedna věc,dnešní hodinu klasiky zastupuji paní Smithovou,byla velice unavená."
,,Určitě!", ,,Jasně že jo!",ozývalo se od různých holek.Já jsem ji jen projížděla pohledem...Z jejího chování  jsem usoudila,že nebude mít problém zařadit se do kolektivu,což je fajn.Jen doufám,že se před náma nebude stydět při tancování,to už tu taky bylo.

Hodina zkončila a já se šla do pokoje připravit na průpravu,což je hodina,na který ti profesor Cooper říká,co by jsi měla zlepšit,nebo na čem zapracovat.

Natáčela jsem si vodu do lahve,když v tom někdo zaklepal. ,,Dále!",zavolala jsem.Dveře se otevřeli a v nich byla paní Brownová s Meggie,kterou fascinovala zem.
,,Kate,chtěla jsem tě poprosit,mohla by ti Meggie dělat spolubydlící?Stejně jsi tu sama a určitě ti tu chybí nějaká kamarádka.",řekla opatrně Brownová.
,,Jasně,proč ne?",odpověděla jsem s radostí,že nebudu v pokoji sama.
,,Díky Kate!",řekla při odchodu profesorka.
,,No,tak...vítej?",řekla jsem a začala se smát a Meggie se mnou. ,,Ó děkuji!",řekla a začali jsme se smát ještě víc.
,,Jdeš na průpravu?",zeptala jsem se jí.
,,Jo,jdu!",odpověděla.
,,Tak to bys měla pohnout ne?Za deset minut začíná.",uchehtla jsem se. ,,Nojo!",zděsila se a začala se rychlostí převlékat.Při tom čekání na Meggie jsem si ještě jednou vzpomněla na brečící Bety,chudák,nevim co bych dělala víc jak měsíc bez baletu.

Až na vrcholKde žijí příběhy. Začni objevovat