Horror story: KÓMA

Emily...

Velký vysoký panelový dům... Tvá paní tě už vyslala. Už jsi tady... Chichotáš se a moc se těšíš...

~

Pamatuješ si, kde bydlí? Kde bydlí Emily? Vzpomeneš si... Osmé patro. Dveře 23. Zašeptáš si sama pro sebe. Ach ano... Její rodiče jí už před rokem koupili vlastní byt. Spala jsi tam už nesčetněkrát. Vyvezeš se tak známým výtahem až ke dveřím s číslem 23. Zaťukáš svými klouby o lakované dřevo a vyčkáváš... Někdo otevře a vyjde na chodbu. Ahoj Emily...! Pozdravíš ji a dojemně se usměješ. Ráda svou kamarádku opět vidíš...

~

Máš volný průchod. Proklouzneš dovnitř do bytu a automaticky si jdeš sednou na gauč do obýváku. Emily se po chvíli vrátí a sedne si do křesla naproti tobě. Usmíváš se a červenáš. Vypadáš hrozně Emily... Děje se něco Emily? Jsi v pořádku Emily? Opakuješ pořád dokola...

~

Mračíš se s lítostí ve tváři. Tvá kamarádka sedí rozcuchaná a zabalená v peřině před vypnutou televizí s šálkem kávy. Copak Emily? Nechápeš její zoufalý výraz... Ona tě ignoruje. Najednou se zvedne a odejde. Míří na záchod... Ty pořád sedíš na tom gauči.

~

Všimneš si léků na stole. Nějaké chladivé polštářky, náplasti a vedle nich... teploměr. Ale ne... Zdá se, že jsi nemocná! Předstíráš údiv a obavy. Vše se ale znovu mění v pronikavý smích. Pomohu ti... Pomalu vezmeš do dlaně starý rtuťový teploměr, které ho jsi si před chvílí všimla. Prohlížíš si ho a culíš se. Přejedeš očima po stole až k šálku, z kterého vychází kouř.

~

Rozesměješ se. Už vím, jaký lék ti dám... Zašeptáš s úšklebkem a kousneš se do dolního rtu. Hbitě sáhneš po ovladači na televizi... Položíš teploměr na stůl a ovladačem ho rozdrtíš. Ozve se tlumená rána a zvonění několika střípků skla, které dopadnou na zem. Urazila si špičku teploměru a vylila trochu jeho obsahu... To je ten správný lék... Zpíváš. Tím lékem je rtuť...

*Děkuji za přečtení.

-Vote&Comment&Follow

R.I.P. 

 M.