American Horror Story; Hotel

Jsou pryč...

Mračím se nevěřícně na stěnu. ,,Tak jo, tohle je jen sen - noční můra. Teď se probudím a zjistím, že tohle všechno byl jen přiblblý sen. Zavřela jsem oči a naplnila své plíce vzduchem.

3... 2... 1...

Otevřela jsem oči. No to snad ne. Pokoj nikde. Prsty mi projely skrze vlasy a ruce následovaly na boky. Co teď? Jsem blázen. Tohle není možné. Dotkla jsem zdi a projel mnou mráz.

Jdu zpátky chodbou. Je mi hrozná zima, proč jsem si jen nevzala svetr... Na rameno mi sáhla smrt - alespoň jsem měla takový dojem. Otočila jsem se a ruka mi automaticky vyletěla. Udeřila něco vcelku měkého - Ježíš Tate!

Prsty mi přikryly ústa "Bože Tate! Já - omlouvám se je toho tady tolik! A já..." Dala jsem si ruku na čelo. Narovnal se a dlaň si přitiskl na tvář ,,Sakra ty máš ale páru Amber." Zasmála jsem se.

První úsměv za dva dny hrůzy a to díky facce kterou jsem vlepila roztomilýmu klukovi. ,,Am?" Zaluskal mi před obličejem
,,Promiň, asi jsem trochu vypadla." ,,Trochu?" Zvedl obočí a sladce se usmál.

,,Trochu! Hele... Tenhle hotel je dost - no..." Podrbala jsem se na krku. Jak to jen říct? Tenhle hotel je... Ani nedokážu najít správné slovo. Možná kdyby se 'matoucí noční můra hrající si s lidským mozkem' počítala jako slovo, tak přesně tak bych se vyjádřila.