American Horror Story; Hotel

Teror

Ticho. To deptavé ticho. Jediné co slyším jsou kapky vody z kohoutku umyvadla padající do napuštěné vody. Potápím se hlouběji. Možná by bylo lepší se už nikdy nevynořit. Osvobodit mou duši od tohohle pomateného hotelu hrůzy a otevřít mým rodičům oči. Já vím, mám dost morbidní myšlenky... Ale tohle místo je prokleté. Pomalu mi dochází kyslík a vzduch z plic mizí malinkatými bublinkami. Prchá vodou. Kéž by to bylo tak jednoduché. V tom mě něco sekli do nohy. Prudce jsem se vynořila. Sakra, bolelo to jako čert. A co víc. Ta rána nebyla krvavě rudá. Byla zářivě oranžová.

Vzala jsem si župan a zamířila k Tateovi do pokoje. Nabídl že můžu přespat u nich... Necítím se u nich bezpečně, ale kde bych jinak spala? V pokoji číslo 13? Aaah počkat, on tam není! Byla jsem v hrozném stresu. ,,Otoč se." Zavelela jsem. ,,Cože?" Koukl na mě. ,,Říkám otočit!" Protočil oči a přešel k oknu. Ale stačila jsem si obléknout jen spodní prádlo a do pokoje přišel pan March. Vyjekla jsem a zakryla své tělo županem. ,,Ale, ale," usmál se při pohledu na mě ,,máš tu společnost Tate?" ,,Jo, pokoj 13 prý zmizel." Úsměv mu zmizel z tváře rychleji než ten pokoj. ,,Omlouvám se synku. Ale tohle mám ve smlouvě." Čapl mě za ruku a Tate si stoupl na mou obranu ale pan March mu píchl uspávací injekci. ,,Tati - ne..." Svalil se na postel a pan March si mě hodil přes rameno.

,,Pusťte mě!" Křičela jsem celou dobu co se mnou bloudil chodbami. Bušilo jsem mu pěstěma do zad a křičela. Ale nic z toho nepomáhalo. ,,Přestaň Amber, moc mi tím nepomáháš!" Vešli jsme do výtahu a on mě položil. To jsem využila a vyletěla z výtahu. ,,Amber!" Výtah se zavřel dříve než stačil vylézt ven a chytit mě. Předemnou se objevila rusovlasá uklízečka a usmála se ,,Dobrý den Amber, já jsem Moira. Kampak to utíkáme?" Chytla mě za ramena a vyrostly jí ohromně dlouhé tesáky, se kterými se mi zakousla do krku. Začala jsem ječet. Ale moje krev jí - jakoby oslabila. Loktem jsem jí uhodila do břicha a vyrazila opačným směrem. Otevřel se výtah a tam pan March. Zatáhl mě dovnitř, přitiskl ke zdi a zmáčkl tlačítko.

,,Ještě nikdy mi nikdo takhle neodolával!" Zasyčel mi slastně u ucha a prsty mi přejel po žebrech. Na to jsem mu dala facku ,,Pracky pryč!" Naštvaně zamručel a vysel se mnou z výtahu. Byla jsem v šoku. Octli jsme se ve sklepení, hrozlivém sklepení! Zavřel mě do klece ,,Děti! Čas večeře!" Zavolal a seběhly se tri děti okolo mě. ,,Ne!" Chytily mé ruce a začaly z nich pít krev! ,,Ne! Ne!" Sténala jsem bolestně. Po chvíli se však všichni odtáhly ,,Pa - pane Marchi?" Souladně vyzvracely mou krev a spadly ne zem. Pan March na ně vyděšeně zíral a oči pak přesunul na mě. ,,Tvá krev?!" Přišel a odemkl klec ,,Je klíčem ke všemu..." Byla jsem vyděšená a bolel mě krk i obě zápěstí. Přejel mi rukou po ráně na stehně ,,Co tě to... Seklo?"

,,Nevím. Jediné co vím je, že to bylo ve vodě." Chvíli na mě zůstal zírat jako na bohyni ,,Ve vodě žije ... Bytost. Vybírá si nejchytřejší, nejčisčí a nejodhodlanější statečné hostitele, které promění na něco či někoho unikátního."

,,Je ze mě monstrum."

,,Pamatuj ... Ne všechna monstra dělají monstrózní věci."

Čauky!
Hrozně moc bych se chtěla omluvit že jsem teď nepsala, každopádně mě čekají závěrečky a musím se hodně učit, ale teď se budu snažit psát co nejvíc >>> další kapitolka bude buď večer, nebo źtra ráno, pokud bych nestíhala, rozhodně dám vědět!

Chtěla jsem se zeptat na Váš názor, o čem byste chtěli abych psala dál? Nějaké přání na knížku/příběh? Pište do komentářů!

Taky moc děkuji;

dadinkaz a AHSismylove  za maximální podporu, moc pro mě znamenáte. Samozřejmě děkuji i ostatním, pa!