Láska za sebevraždu

Chtěla bych vám vyprávět jeden sen, který se mi jednou zdál. Sny trvají jen chvíli a proto jsem si ho trochu víc domyslela. Byl první školní den na nové škole. Po prázdninách jsem nastoupila na střední uměleckou školu. Kde jsem nikoho neznala. Krom pár učitelů. Do třídy jsem přišla mezi prvními. A tak jsem si sedla do prostřední řady. Snad každá holka sní že si vedle ní sedne krásný, dokonalý a hodný kluk, který nás bude milovat do konce života. Ale ne, sedla jsi ke mě jedna holka. Říkejme ji Elis. Moc se se mnou nebavila. Jen se zeptala jestli si může přisednout. A to bylo vše co mi ten den řekla. Z prvního dne jsem nebyla moc nadšena. Možná i zklamaná. Druhý den jsem si sedla do stejné lavice. Ale Elis nikde. Prostě druhý den školy a ona nepřijde? No upřímně jsem to moc neřešila. Konečně jsem navázala kontakt se skupinou docela fajn holek. I s kluky jsem hodila pár slov. Už uběhl asi týden a Elis stále nechodí do školy. Je třetí vyučovací hodina a do dveří vtrhne policie. A co se nestalo. Hledali mě! Učitelka si mne vzala na chodbu. Vysvětlila mi že Elis spáchala sebevraždu. Strnul mi obličej. Policie se mne vyptávala na různé informace o Elis. Řekla jsem že o ní nic nevím. Že jsme neprohodili ani jedno slovo. Asi za dva dny mi přišel email. Ve kterém stálo ať se dostavím na tu a tu adresu ve 15:00. Myslela jsem že si někdo ze mě střílí, ale šla jsem tam kdyby to bylo něco důležitého. Byl to normální rodinný dům se zahradou. Zazvonila jsem a otevřel mi vysoký muž.Představila jsem se. Hned vědět kdo jsem. Pozval mě dovnitř. Odvedl mě do sklepa. Myslela jsem si že je to uchyl a chce mě zabít. Bylo tam hodně hudebních nástrojů. Na židli za bicími sedět kluk.Mohlo mu být asi 16 let. Nevěděla jsem co mám říct. A tak mě napadla ta nejdebilnější věta. Zeptala jsem se ho. „Kdo jsi?"On se jen pousmál. A posadil mne na židli.