epilog

119 2 0
                                    

Dnes je to přesně rok kdy jsem přišel o Miu, ano Můj život jde sice dál a One Direction se nerozpadla, ale vše se změnilo. Nejsem stejný jako dřív. Nahráli jsme CD a s holkama jsme na něj nazpívali jeden song který jsme pojmenovali Mia.
Večer máme s holkama koncert právě v Glasgow , jako památku na moji ženu.
Jen stojím na balkoně svého hotelového pokoje, v ruce mám sklenku s whisky a po tvářích mi tečou slzy. "Nialle, jdeme" ozval se za mnou hlas patřící Maye, dohodli jsme se totiž všichni že pojedeme společně na místo jejich nehody a položíme tam květinu.
Když jsme dorazili na místo bylo mi hůř než dřív, ostatním také tekly slzy ale z jiného důvodu než mě.
U pomníku který jsme tam pro Miu nechali udělat stálo asi 20 lidi kteří drželi v ruce svíčku nebo květinu a zpívali naši píseň "Mia" , dojalo to všechny i mě a tak jsme vystoupili z auta se svíčkami i květinami v rukách a přidali jsme se ke zpěvu. Jeden po druhém jsme zapálili svíčku a položili květinu k pomníku a stoupli jsme si vedle sebe,nechal jsem své slzy volně téct. Bylo mi jedno jestli mě lidi viděli brečet , měl jsem k tomu důvod. "Děkujeme všem kteří jste tu a vzdáváte čest jedné skvělé ženě a zpěvačce. Děkujeme že na ni nezapomínáte " řekl po chvilce ticha Harry a odcházel do auta, Harry mi byl nejbližší a tak jsem byl rád že takhle poděkoval lidem kteří přišli uctít její památku.

**************

Začal koncert a my se všichni dostavili na pódium, Harry se zase ujmul slova a přivítal i holky se slovy " Náš koncert začneme písní Mia, dnes je to přesně rok co nás opustila po cestě sem . Uctíme památku této úžasné ženy tím že zapalime svíčky a budeme zpívat tento song tak nahlas aby nás do nebe slyšela. Tohle je pro tebe Mio Horan" . Hned po Harryho proslovu jsem se neovládl a začaly mi zase téct slzy , při prvních tónech písně mi bylo smutno ale věděl jsem že to musí být nahlas, jak řekl Harry. "Pro tebe Mio" zavolali všichni a z kapes vytáhli svíčky, zapálili je a během písně je drželi v rukách, udělal jsem to stejné jako ostatní. Měl jsem pocit jako by byla semnou , objímala mě a byla vedle mě. Když přišla řada na mě a mou část písně ve které jsem zpíval o své lásce k ní, tekly mi proudy slz ale ani jsem je nezkoušel zastavit. Viděl jsem že i lidi v publiku pláčou tak jako Já a ostatní na pódiu.

*************

Stál jsem na balkoně svého hotelového pokoje a přemýšlel jsem jaké vše teď mohlo být, upijel jsem ze své sklenky s whisky,hladil jsem prstýnek který znamenal věčnou lásku a díval jsem se do mraků . Doufal jsem že tam někde Mia je a usmívá se na mě, že je na mě pyšná a že mě pořád miluje tak jako Já ji.
Tohle je Můj život, život člověka který hned den po svatbě přišel o lásku.

*Pohled třetí osoby*
Blonďatý chlapec stál na balkoně a dival se na nebe, měl pocit že ho takhle jeho láska vidí a usmívá se na něj.
Zbylé tři divky a zbylí tři chlapci mezitím seděli na svých postelích a nechávali po tváři téct slzy, chyběla jim jejich kamarádka a ničil je pohled na jejich kamaráda který se utápěl ve vzpomínkách.
Najednou ve stejný okamžik jako by jim někdo řekl, se zvedli a šli na balkon. Všech sedm mladých přátel, kteří stáli na svých balkonech, ve stejný moment zvedlo hlavu k nebi a se slzami v očích řekli jen "Sbohem Mio"

they don't know about us (Niall Horan)Kde žijí příběhy. Začni objevovat