Kouzelné Bytosti

Draci

Podívala jsem se do skříně. Samé šaty. To bude tedy zábava. Oblékla jsem si zelené šaty po kolena a vlasy si stáhla do ohonu. Vyšla jsem z komnaty. Nikde nikdo.

Šla jsem dlouhou chodbou a nikoho nepotkala, koho bych se mohla zeptat, kde je jídelna. Došla jsem až na konec, kde bylo okno. Podívala jsem se ven a viděla několik černých limuzín, které právě odjížděly.

"Tady jsi!" slyšela jsem mého únosce. S zvednutou hlavou jsem se otočila a on se ušklíbl.

"Hledám jídelnu a jelikož v zámku nemáš služebnictvo, tak jsem zabloudila" pokrčila jsem rameny. Trochu jsem ho zaskočila tím tykáním, ale nějak to přešel.

"Tak pojď. Zavedu tě do jídelny a pak se půjdeme projít." usmál se.

"Pro-"

"Dělej!" řekl a šel pryč. Spěchala jsem za ním a byla naštvaná, že mě nenechal zeptat se, proč půjdeme na procházku.

"Jo a služebnictvo tu mám!" uchechtl se.

Na snídani jsem byla jen já a on a několik dívek, které mi nalily čaj a daly donuty. Najedla jsem se a dívala se na prince.

"A kam se půjdeme projít, princátko?" poškádlila jsem ho.

"Uvidíš a říkej mi Wille." tajemně se ušklíbl a vstal. "A teď už pojď."

Postavila jsem se a následovala ho. Šli jsme celkem dlouho, než jsme konečně vyšli před zámek a šli na to jeho tajné místo. Šla jsem před ním a prohlížela si to tu.

Jednou jsem tu byla. Bylo mi asi tak pět a otec se zdejším bývalým králem něco musel vyřešit. Seděla jsem na lavičce a pletla náramek. William přišel a podíval se na náramek a řekl: 'Ten je hezký. Upleteš mi taky takový?'.

A já na to: 'Ne. Tendle je pro tebe Willíku' usmála jsem se a podala mu ho.

Potom jsme odjeli a já už ho nikdy neviděla. Až doteď.

"Claudie!" položil mi ruku na rameno. Cukla jsem se sebou a podívala se na něj. "Jsme tady"

Uvědomila jsem si, že jsem šla nepřítomně. Stáli jsme v lese. Docela jsem se začínala bát. A pak jsem to spatřila. Krásné, velké a barevné stvoření. Draci..

Ahoj! Snad se líbí. Já vím, je to asi nudnější kapitola, ale aspoň nějaká ;)

Pacicka