Moje Pasti ("V Zajetí" Prequel)

Kapitola 1

Pohled Vincenta:

Neváhal jsem a natěšeně jsem běžel do ložnice, kde spali rodiče. "Mami! Tati! Řekněte, že jsem dostal papouška!"

Tatínek se zasmál. "Ále, vidím, že si tu někdo přivstal!"

"Že mám papouška? Že jo!"

Maminka přerušila. "Už jsi viděl svoji novou mikinu? Chceš toust?"

"Joo mami, chci! Ale první ten papoušek!"

"Papoušek??" Podivila se mamka.

"Mluvíci papoušek! Že ho mám, že jo?"

"Jen vydrž, mám ještě něco lepšího, co se ti bude určitě líbit!" Zasáhl tatínek.

"Vážně?" Zazářily mi oči.

"Čeká to v garáži!" Nasměroval mě táta.

"Tys mi koupil auto?? Ó můj bože!!" Zajásal jsem a běžel rychlostí světla do garáže. Ale čekalo mě poměrné zklamání. V garáži stálo pořád to a samé auto.

Šmejdil jsem po garáži, dokud jsem nenarazil na krabici od bot. Zvědavě jsem nahlédl do krabice a... "Néééééééé!!" Zařval jsem.

"Pane bože Vinci! Co je??" Běžela zděšená matka.

"Je to jen blbej králík! Nenávidím tyto Vánoce!!" Kopl jsem naštvaně do krabice.

"Ale zlato! Vždyť jsi vždycky chtěl mazlíčka!"

"Ale já jsem chtěl zvíře, které můžu naučit mluvit!" Vzkřížil jsem ramena.

"Tak nauč králíka mluvit!" Zavtipkoval táta.

"To se dá?" Koukl jsem se překvapeně na otce.

"To nikdo nezkoušel, ale možná, že jo...?"

Plácl jsem si na čelo. "Prosimtě tati. Já už nejsem tak blbej abych věřil kdejaké ptákovině! Je mi už osm tati! Osm!"

Pohled králíka:

Uviděl jsem na zlomek sekundy fialového chlapce. Chlapec nevypadal vůbec spokojeně. Byl jsem to já, co učinil jeho nespokojenost? Nejraději bych utekl, ale prostě jsem nemohl. Kež bych se ho mohl zeptat! Ale komunikace mezi králíkem a člověkem není možná. Ledaže bych zbořil čtvrtou stěnu... Každopádně tu bylo plno stěn, ale žádná nebyla označená přímo jako čtvrtá!

Pohled Vincenta:

Pořád mi to nedalo spát. Co když se králík opravdu může naučit mluvit? Ale ne... Kdybych se o to pokoušel, zavřeli by mě do blázince.

I tak jsem chtěl zkusit experiment. Šel jsem brzo spát, protože jsem chtěl vstát brzo. Alespoň ve 3 hodiny ráno. Když jsem se vzbudil, vplížil jsem se do garáže, kde králík byl už v kleci. Nenápadně jsem otevřel dveře od klece a čekal, jak králík zareaguje.

Králík spal. Popostrčil jsem ho, aby se probral. Vůbec to nevypadalo, že by si mě všiml, ale všiml si otevřených dvířek. Proklouzl ven a hopkal pryč. Potichu jsem ho následoval. Uviděl jsem ho skákat směrem k obytné části domu.

Králík mě šel určitě hledat... Ale pak jsem se prozradil. Králík rychle otočil hlavu jak sova a čuměl na mě. Já čuměl taky.

"Hej, umíš mluvit?" Zašeptal jsem.

Králík skočil na moji postel a lehl si.

"Jedeš?" Pohrozil jsem mu rukou. Králík ze sebe vydal hrčivý zvuk.

"Tohle je moje postel!" Popostrčil jsem ho, ale on nehodlal pohnout svým chlupatým zadkem. Nezbývalo mi nic jiného, než si lehnout vedle něj.

Králík po mně skočil a očichával mě. "Hele, přestaň! Hehe.. Bože, ty seš tak roztomilý!" Zasmál jsem se trochu. Tak se mnou budeš spát, jo?

Ráno

Trochu jsem si přivstal a začínal jsem se rovzpomínat o minulé noci. Přemýšlel jsem o tom, jestli to s tím králíkem bylo skutečné, nebo jen sen. Zkontroloval jsem svoji postel. Byl tu opravdu králík, až teď jsem si všimnul jeho čiré bílé srsti a vedle něj nesquik. Počkat...COŽE!?
.......................................................................................................................................

Lepší ukončení kapitoly snad být nemohlo XD Co se týče vašich odhadů, nikdo neuhádl správně. Jediná odpověd od všech: Springtrap... Prosímvás, kdyby osmiletý Vincent dostal Springtrapa, tak to by mu v příběhu bylo už 28 let, což není možné pro králíka. XD Jinak, nepřekvapilo mě to, věděla jsem, jak všichni odpoví XD

~Lei