Creepy society

Ošetřovna

Monitor úplně zhasl a nastalo ticho.

„Ty jsi věděl , že se tohle stane?..." prolomila Zara ticho.

„Ne...nevěděl. Radši vypadneme, nepotřebuju aby Ben věděl, že jsem mu zničil kompa." odpověděl Jeff zvedající se od počítače. Nechtěl ten počítač zničit. Chtěl trochu naštvat Bena, ale jen trochu. Kdyby Ben věděl, že mu právě zničil počítač asi by ho pěkně zmrzačil.

Všichni tři odešli rychle z pokoje. Jeff zamířil na párty a Toby na ošetřovnu. Když Toby odcházel všimla si Zara, že má natrlý kus rukávu. Byla zvědavá co se asi stalo.

„Počkej!" křikla a rozběhla se za Tobym mizícím tmavou chodbou. Toby se zastavil. Zara přiběhla a vzala ho za jeho levou ruku a dívala se na trhlinu v mikině a na krev okolo ní.

„Co se ti stalo?" vyzvídala.

„Ben se porval s Ejejem a já to odnesl." řekl naštvaně.

„Nechceš nějak pomoct?" ptala se Zara starostlivě.

„Ne to je dobrý,... "nebolí to"." řekl Toby ironicky a šel dál. Zara se otočila a vracela se dolů. Už mizela u schodů když na ní Toby zavolal: „Zaro?!".

„No? Co je?." volala zpět.

„Umíš šít? Já totiž ne."

Zara se vrátila k Tobymu a nahodila milý úsměv. „Umím.", zasmála se a šla k ošetřovně.

Zara přišla ke stolu v ošetřovně a hledala jehlu s nití. Toby si sedl na postel. Sundal si mikinu a pak i černý svetr pod ní. Zůstali na něm jenom boty a kalhoty. Toby byl docela sympatický a hezký kluk až na ošklivou, otevřenou ránu na levé tváři, ale i tak by se kde jaká holka při pohledu na něj bez trička roztekla na místě.

„Mám zašít to oblečení nebo tebe?" ptala se Zara veselým tónem.

„Obojí." Odpověděl jí vesele. „Dokázal bych to, ale jsem levák, takže si to sám nezašiju.", dodal Toby.

„Jasně" odpověděla. Konečně našla jehlu a nit. Otočila se na Tobyho a viděla, že je nahoře bez.

Zara

Chvíli jsem jen tak stála a pozorovala ho. Je hubenější než jsem si myslela. Hrudník i záda má plné malých jizev. Nikdy ale necítil jak to muselo bolet. Nedokážu si to vůbec představit jaké to musí být nic necítit.

„jsi ok?", zeptal se mě a já si uvědomila, že na něj zírám jako idiot.

„Jo jsem v pohodě." řekla jsem sedla si vedle něj a vzala si jeho levačku.

Ben

hmm... zajímalo by mě kde je Zara. Prošel jsem celé dolní patro, ale nikde jsem jí nenašel. V kuchyni mě zastavila Clockwork.

„Bene nevíš kde je Toby?" zeptala se mě nervózně.

„Nevim." odpověděl jsem chladně a šel dál. Pak ve mě hrklo. Toby... Zara. Ani jeden tu není. V obýváku jsem se zeptal Jeffa jestli neví kde Zara je. Po té co jsem ho donutil aby mě aspoň na chvíli vnímal mi odpověděl: „Nevím, asi nahoře."

„A kde je Toby nevíš?" zeptal jsem se podruhé.

„Myslím, že je s ní." řekl a vrátil se do řeči s Ejejem a Hoodim.

__________________

Ben to zkrátka nechápal. Proč je s Tobym a ne s ním. Dlouho se nerozmýšlel a teleportoval se ke schodům. Slyšel jak se z ošetřovny ozývají hlasy.

-----------------

Toby

Vzala mě za ruku a začala šít ránu. Byla zticha a tvářila se vážně. „Toby... Můžu se tě na něco zeptat?"

„Pokud to nebude úplná hovadina." usmál jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila.

„Jaké to vlastně je nic necítit?" zeptala se tiše. Úsměv ze mě zmizel.

„Vlastně, to ani nevím jaké to je, protože jsem nikdy nic necítil. Ale je to zvláštní. Nic tě nebolí, ale taky necítíš něčí dotek a tak dál. Je zvláštní vidět ostatní trpět a sám nic necítit." odpověděl jsem nervózně. Chvíli vypadala, že jí mrzí, že se na to zeptala.

„Tak to si ani pořádně neužiješ." řekla úchylným tónem aby odlehčila situaci. Trochu jsem se zasmál.

„To je ta největší nevýhoda." souhlasil jsem a smál se.

„Pojď trochu blíž, jinak to neudělám." Zara si mě přitáhla blíž aby mohla ruku pořádně zašít. Upřímně tahle situace vypadala dost zvláštně. Kluk bez trika a holka držící ho za ruku. Je milá, ale přál bych si aby tu teď místo ní seděla Clockwork. Zara je super kámoška, ale Clockwork je... je prostě úžasná.

„Je to docela velký." řekla a přitáhla si mojí ruku ještě blíž. Měla pravdu rána se táhla přes celé předloktí, ale nebyla moc hluboká.

Ben

Rozpixeloval jsem se a objevil se těsně za dveřmi. Teď už jsem slyšel celý rozhovor.

„Tak to si ani pořádně neužiješ." slyšel jsem Zaru. Začali se trochu smát.

„To je ta největší nevýhoda." odpovídal jí Toby vesele.

Tak to, že budou mluvit o tomhle jsem nečekal.

„Pojď trochu blíž, jinak to neudělám." smála se Zara a slyšel jsem jak zavrzala postel protože Zara Tobyho posunula. Měl jsem sto chutí tam vtrhnout.

„Je to docela velký." uslyšel jsem naposled. To mě zarazilo. Nakoukl jsem do dveří a uviděl jen Tobyho holá záda a Zaru sedící u něj na posteli. Chytla ho pevněji za ruku a strčila ho blíž k sobě...

Teleportoval jsem se zpět do obýváku a sedl si na gauč. Nechtěl jsem věřit tomu co jsem viděl. Ona s ním... sama... bez trika. Chtěl jsem to dostat z hlavy, ale nešlo to.

Jak to sakra. Myslel jsem, že to takhle daleko nedojde. Proč je s ním a ne se mnou. Je to kvůli Tobyho vzhledu...

Výšce...

Nevím.Lehl jsem si a snažil se pobrat to co jsem před chvílí viděl.