Every darkness needs a light /CZ/

Bojíš se.....

,,Těší mě." hraně se usměje Petr. Zábava teprve začíná. ,,Takže se vydáte se mnou, či tady zemřete?" zeptá se ještě a hodí rukou do prostoru. ,,Co takhle kompromis?" navrhne mu Wendy. ,,Co kdyby jsi nám radši řekl jak se odtud dostat hm? Ušetříš si starosti. Ono pět lidí není málo." pokrčí rameny. ,,A co když to nevím." řekne hraně smutným hlasem a začne mávat ruko jakože odhání mouchu, je to ale znamení, znamení klukům, že se mají připravit. ,,Tak jdeme s tebou." ozve se najedenou Michael. ,,Michaele?" řeknou zároveň Lara, Am a Wendy. ,,Já teda musím souhlasit s Michaelem," řekne Darren a přejde blíž k Michaelovi ,,vy by jste měly taky." koukne na holky, tedy, na Laru. ,,Já teda nikam nejdu." zavrtí Wendy hlavou. ,,Já taky ne." řekne Lara a konečně vyjde zpoza Wendy. ,,Já tu asi taky zůstanu." prohodí Amy s přikývnutím hlavy. ,,Dobře," řekne Petr a přejde si jazykem přes zuby ,,tak mi aspoň řekněte, co chcete nechat vyrýt na hrob." rty se mu roztáhnou do úsměvu. ,,Jdu s nima." přehodnotí svůj názor rychle Lara. ,,Laro?!" řekne Wendy, dávajíc si ruce v bok. Amy se rozhlédne. Čtyři dva, to je celkem nevalné skóre. ,,Jdu taky," otočí se na Wendy ,,nebuď blázen, potřebujeme pomoct." Wendy vykulí oči a ruce jí nějak samovolně sjedou z boků. ,,Am?" řekne zklamaně, načež probodne Petra vražedným pohledem. Ten se na ni jen vítězoslavně usměje a pronese: ,,Tak a než si to slečna ráčí rozmyslet, můžete jít do tábora," hvízdne na prsty a z lesa vyběhne kluk ,,dej jim jídlo a pití, taky něco na spaní." Pohled mu padne znova na Wendy. Počká až všichni odejdou a pak se jí hlasem neviňátka zeptá: ,,Proč mi nevěříš?" Ach, jak já miluju hru na city. ,,Neznám tě." obejme si Wendy tělo rukama kvůli chladu. ,,Proto ti nevěřím a nevěřím ti ani to, že nevíš jak se odsud dostat." schválně se koukne jinam, aby nemusela čelit jeho pohledu. On jen pokrčí rameny. ,,Nikdy jsem odsud nechtěl," zachová si kamenný výraz ,,tohle je ráj, Země Nezemě, neběží tu čas, děti zůstanou dětmi. Den a noc se sice střídají, ale my nestárneme. Udělá dva nepatrné kroky až k Wendy. ,,Mohli by jste tu zůstat s námi," kouká se jí do očí ,,neměli by jste už žádné problémy, žádní rodiče, povinnosti." skoro šeptá. Wendy se uchechtne: ,,Jo to zní fakt dobře," udělá radši krok zpátky, protože v Petrově přítomnosti se necítí dvakrát nejlíp ,,pěkná pohádka," nadechne se ,,jelikož mě moje skupina přehlasovala a já bez nich nikam nejdu, tak tvoji nabídku přijmu." Petrovi se na tváři začne formovat úsměv, toho si Wendy všimne. Já tě uzemním však počkej. ,,Ale jenom na dobu nezbytně nutnou, což je tahle noc." zvedne trochu hlas. Petr se ale stále směj. ,,Na dobu neurčitou, tak dobře." prohodí a vydá se směrem tábor. Wendy se vydá rychle za ním, aby stačila jeho kroku. ,,Říkala jsem nutnou, ne neurčitou. Ty si snad sedíš na uších." říká přičemž se snaží nezakopnout. ,,Mimochodem je tu víc takových jako ty? Myslím panovačných, umanutých jedinců zaseklých v pubertálním věku?" Petr se uchechtne: ,,Ne, jenom já a ztracení kluci." řekne a nadzvedne větev, aby mohla dáma projít. Jo tak najednou jsme zdvořilí. Projde Wendy pod větví. ,,Ztracení kluci? Takže něco jako my?" podiví se. ,,Ne, vy jste se fakt ztratili, oni tu jsou, protože jim nežilo nejlíp." nechá větev rupnout v ruce. ,,Velím tady tomu všemu," rozmáchne rukama ,,našel jsem to tu, můžu si dělat, co chci." U téhle věty protočí Wendy očima nejméně dvakrát, ale Petr stejně pokračuje: ,,Stěhuju portál, chodím do vašeho světa, kámoším se s vílou. Akorát piráti by měli nejradši mou hlavu na stěně." doširoka se usměje. ,,Ale to se jim nepovede." dodá. ,,Víly? Opravdu?" změří si ho pohledem. Hele chlapče, možná jsem blond, ale blbá tedy rozhodně ne. ,,Stejně je to moc moci v rukách jedince, ještě k tomu tebe." hodí bradou směrem k němu. ,,Víly, mořské panny, čarodějnice, ano to všechno je skutečné," zastaví se ,,jenže nikdo není tak mocný jako já, beze mě by tady nikdo nebyl, jsem pro ně modla."
,,Jsi tak skromný," začne Wendy ironicky ,,ne vážně, mysli taky někdy na sebe." zakroutí hlavou a přejde k němu. ,,A když jsi tak mocný, proč ses s náma vůbec otravoval a rovnou nás neodblejskl zpátky? Ušetřil by sis starosti." Petr se k ní ještě víc přiblíží. ,,Protože by to bylo moc jednoduché, chci si vás tu chvíli nechat." Wendy ztěžka polkne: ,,Proč?" podívá se mu do očí. Necouvej stůj rovně, udržuj oční kontakt. ,,Co já vím," řekne hravě a koukne na Wendy ,,líbíte se mi, chci vám ukázat svou moc, je toho hodně." pořád stojí u ní. ,,Fajn." Ucouvne od něj. Hned ráno beru roha. ,,Tak jdeme ať jsme tam do rána." ušklíbne se. Petr ji chytne za ruku: ,,Bojíš se výšek?"