Stejná jako on

PILOT

1945

,,Majore! Majore jsou tu všechno tu vybouchne musíme ihned zmizet!" odpočet snižoval číslice na číselníku a já věděla, že je konec. Vyhráli. Zavřela jsem oči a ponořila se do své mysli, začala jsem odpočítávat zbylé sekundy ,,Deset, devět, osm,..." když v tom jsem zaslechla své jméno. ,,Misho?! Mish-. Ale ne! Pojď, musíme jít." řekl známý hlas a objaly mě dvě silné paže. ,,Jedna." zašeptala jsem, když mě zvedal ze země.

2014

"Barmane? Další rundu." řekla jsem mu bez emocí. Jen se na mě usmál a podal mi další. Tak kde je. Se tu dřív opiju jak dán než přijde. Zatracenej Fury a ty jeho přiblbý mise. Pomyslela jsem si, když v ten moment jsem periferním viděním zahlédla můj cíl, který si přisedl vedle mě. ,,Sama v takovém baru?" zeptal se, já pouze přikývla a otočila se na něj. ,,A co dělá někdo jako vy v takovém baru? Nevypadáte, jako někdo kdo holduje této společnosti." poklepala jsem nohou. ,,Každý není takový jak vypadá slečno, jsem to ale hlupák ani jsem se nepředstavil a už tu s vámi flirtuji." Usmál se jeho slaďoučkým úsměvem, mám to ale štěstí. Natáhnul ke mně ruku. ,,Já vím kdo jste pane Starku ale vy asi nevíte kdo jsem já že?" zmateně koukal ,,Půjdeme se projít?" zeptala jsem se, on jen zmateně přikývnul a my vyšli ven. ,,Slečno? Představíte se mi už nebo tu budeme jen tak chodit a já nebudu znát vaše jméno?" vychrlil ze sebe Tony již se značným stresem v hlase. ,,Ale jistě, nejprve ale nastup bratříčku." Usmála jsem se a ukázala na helicarrier.

,,Fury to si ze mě děláte prdel ne? Tak nejprve pošlete ke mně agentku Romannovovou a teď toto? Jak mi to vysvětlíte? Jakože můj otec podvedl moji matku po tom co už měli mě?" chrlil ze sebe otázky a přitom koukal střídavě na mě a Furyho. ,,Ne." Řekli jsme zároveň s Furym. ,,Tony, jsem starší než ty." Řekla jsem mu s lehkým úsměvem. ,,Blbost!" řekl naštvaně. ,,Však ti je 25 maximálně možná ani to ne!" nechápal, upřímně já se mu vůbec nedivím. ,,Je mi 21." Jen co jsem to řekla tak jsem se koukla na Furyho a ten zase na mě. ,,Teda je mi spíš 96." Dívala jsem se do země. ,,COŽE?!"

---

PŘÍTOMNOST

,,Same no tak řekni mi to prosím." Šli jsme chodbou neznámo kam. ,,Ne ne to je překvapení" zasmál se a otevřel dveře od místnosti kde byl gauč, dvě křesla, konferenční stolek a velká okna. Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit osobu která seděla na zmiňovaném gauči. Popošla jsem kousek blíž aby mu viděla líp do tváře. Zvedl se a též ke mně přistoupil. ,,Ty?" zeptala jsme se ho a prohlížela si ho od hlavy až k patě. No tedy, musím uznat že se změnil. A to dost. ,,My se známe?" optal se slavný Kapitán Amerika. ,,Ale jistě, ve čtyřiačtřicátým Steviie." Škodolibě jsem se pousmála. ,,Cože? To jsi ty? Nemělo by ti být, no, víc? Jakože věkově?" prohlížel si mě ,,Steviie copak ty si myslíš že jsi jediný supervoják? Erskine jen pouze zatajil že v té době vylepšil ženu." Pousmála jsem se a otočila se k odchodu. ,,Jak se jmenuješ?" z jeho hlasu jsem poznala náklonnost ,,Misha, Misha Stark." Jednoduše jsem odpověděla ,,Sestra Starka?" vychrlil další otázku, jen jsem odpověděla a dala se na odchod ,,Co to bylo za vojáka. Tehdy v tom lese?" do očí se mi nahrnuly slzy, rychle jsem je otřela a otočila se na Sama ,,Same zavedeš mě za mým vojákem?" Sam přikývnul a bolestně se podíval na Steva ,,Kdo je tvůj voják? Je to ten voják ze čtyřiačtyřicátýho?" díval se kapitán na mě ,,Bucky" po tváři mi stekla slza.