Kamarádky na život a na smrt

5.díl Koně

Možná jsem vám to ještě neřekla, ale strašně miluju koně. A včera jsem tak brouzdala po internetu a našla jsem jezdecký klub hned v naší vesnici. Hned jsem to šla říct mamce a ta řekla, že bych to mohla skusit.
Když jsem další den přišla do školy, tak jsem to hned řekla Áňe. (To je taky obří blázen do koní.)

,,Ahoj Áňo!"
,,Ahoj!"
,,Víš co?"
,,Samozřejmě, že to nevím."
,,V naší vesnici, takže i v tvojí je jezdeckém klub!"
,,Fakt?!"
,,Joo, fakt!"
,,Super, tak to se hned zeptám mamky."
,,Joooo!!!"

Zazvonilo.

,,Jo tak pak si o tom ještě něco řeknem."
,,Jo, super."

Ta hodina byla neskutečně dlouhá. K čemu nám to bude? Dyť je to strašně nudný.

,,Konečně!" Vykřikla jsem.
,,Jej, konečně zazvonilo!"
,,Jo!"
,,Tak kolik to stojí?"
,,5 000Kč na rok."
,,Tybláho to je levný!"
,,Přesně:)."
,,No tak já se zeptám."
,,Dobře."

Když jsem přišla domů tak doma nikdo nebyl. Ale na stolku byl lísteček.

Ahoj Zuzi,
přijď za mnou do cukrárny!
Mám tam pro tebe překvapení:).

No tak dobře, jdem tam. Když jsem tam přišla seděla tam mamka s ňákou paní.
,,Dobrý den." řekla jsem.
,,Ahoj!" Odpověděla ta paní.
,,Ahoj Zuzi, tohle je tvoje cvičitelka na koně." Řekla mamka.
,,Ještě jedno ahoj, jmenuji se Lucka." Řekla ta paní neboli Lucka.
,,Aha, já jsem Zuzka."
,,Dobře, tak to už si můžeme tykat."
,,Strašně moc se těším, až tam budu chodit."
,,Já se na tebe taky těším. Je to každý úterý."
,,To už je pozítří!"
,,Jo, tak příjdeš?"
,,URČITĚ!!!"
,,Super."
,,Tak ahoj Lucko!"
,,Ahoj!"
,,Tak pojď, už půjdem domů." Řekla mamka.