Jednou to zkusím

Turistický kurz-Den 2

,,Bum bum bum" takto začíná náš další den. Paní učitelka Schmidtová nám zaklepala na okno, tak silně, že jsem spadl z pohovky a Kryštof k tomu taky neměl daleko. Ale než jsem se zvedl ze země, tak už se všichni převlékali. Během pěti minut jsme už byli nachystaní vyjít k učitelské chatě. Ale co se nestalo. Protože jsme dostali tu nejstarší chatu, tak byl komín rozbitý a dveře se pořád zasekávali a v tu dobu se pořádně zasekli, ale Dominik byl pohotový a vylezl oknem a otevřel z venku a po minutě jsme museli sprintovat z vrchu rekreačního střediska až dolů, ale pršelo a všude bylo bláto a učitelská chata je v prudkém svahu, a tak jsme padali jako hrušky. No jenom já a Klára Konečná. I když jsme byli celý od bláta, byli jsme schopni všeho. A hned po rychlém ránu jsme šli na snídani. Ale po snídani to zase jelo o sto šest. Šli jsme do chat a tam jsme byli zhruba 15 minut a poté jsme zase museli jít k učitelské chatě. Tam jsme dostali úkol ve stylu filmu Aliens 2 a z úryvku kdy biologicky vytvořený mechanik bude roztrhnutý na dva od matky Alienů na vesmírné lodi. Kousek odtud byl starý bazén který se nepoužívá, ale je v něm voda od velkých dešťů. Díky tomu, že lidi jsou tvořeni z masa kostí krve a vody, tak jsme ho měli zachránit, tím že přineseme během 10 minut dva litry vody do pet láhve přenášené 5 metrů v kelímku okolo 250 mililitrů. Splnili to čtyři týmy z šesti. Byl to úspěch, ale co byl největším úspěchem bylo, že jsme měli konečně volno, alespoň na dvě hodiny. Poté jsme šli na oběd a byl dobrý, jen si kruci vzpomenout. Díky tomu, že už 4 hodiny nepršelo, tak nás učitelé vzali ven kousek od střediska, asi 500 metrů. Tam mám dali 10 minut na schování našich týmů. My jsme byli o něco chytřejší a řekli jsme si že půjdeme úplně dozadu a co nejvíce k pravu to jsme udělali a taky jsme vyhráli, ale všichni jsme to dobře vymysleli. My jsme to vymysleli, tak že jsme si vybrali místo kde bylo hodně stromů u sebe. Tam jsme vyplnili mezery větvemi, mechem a listím, ale jěště jsme šli pořád vidět, tak jsme natrhali větve s jehlicemi a zasadili je do země, aby to vypadalo, že tam les končí. Sice jsme vyhráli, ale nebyli jsme až poslední. Tým Shreků měl nápad, který byl riskantní, ale vyplatil se, i když byli druzí. Byl to nápad velmi dobrý, uviděli kořen, který trčel nad říčkou. Možná, že už někteří tuší, ale i tak to řeknu. Vzali si velké větvě a nakládali je, tak aby je nešlo vidět. Jiní měli nápad, nevím kdo to byl, ale viděli balíky slámy, a tak je dali, aby je nešlo vidět. Bylo to nenápadné až to bylo nápadné. Nevím kde a jak se schovali další, protože jsem je neviděl. Byl to asi nejlepší úkol tohohle kurzu, protože jsme se mohli vyblbnout. Hned poté jsme se vrátili a měli jsme zase volno asi na hodinu. Poté jsme se zase sešli a šli jsme na vrcholek Rusavy který je 756 m n m. Šli jsme asi půl hodiny, ale když jsme šli zpátky to bylo něco. Na poli bylo plno hub. Všude byla bedla, ta nejvyšší měla 24 cm. A to je co říct. Poté jsme šli zpátky, ale když jsme se vrátili v chatě jsme se sešli a chyběl nám Dominik a Kryštof. Dodnes nikdo neví, kde ty tři hodiny byli kromě nich. Mezitím, co oni byli pryč tak mi jsme měli večeři a osobní volno, ale pak se vrátili. Ve volnu to bylo super. Já jsem si přivezl sebou přenosné DvD a pouštěli jsme si filmy až do dvacetidvou večer. A poté jsme zase šli do sprch a poté do postele, no já na pohovku a Nikolas na dvě křesla spojená v jedno. A tak končí další den turistického kurzu.

Co se stane třetí den? Kdo a co se mi připlete do cesty?
Se dozvíte v příštím díle.