Jednou to zkusím

Turistický kurz-Den 3

,,Vstávat!" jsem zakřičel. ,,Co je?" zeptá se hromadně celá chata. ,,Ráno, dělejte máme 5 minut zpoždění na sraz" jsem řekl a zatleskal na povzbuzení. ,,Hhhh, au, jééé" se hromadně ozvalo. Já jsem jim dal prostor a šel jsem čekat na verandu. Po pěti minutách jsme byli připraveni. ,, Konečně je krásné počasí" jsem řekl. ,,Tak jdeme na snídani" řekl jsem.
Po půl hodině:
,,Ty vole to byl zase hnus" řekl Vítek.
,,Jéžiš, ty naděláš" řekl jsem. ,,Ale to byl hnus Jardo!" řekl Vítek a Kryštof.
,,Tak to byl hnus, noa" řekl jsem. Poté jsme šli do chaty si odpočinout. Tam se Vítek najedli sladkostí a zbytek ležela. Já jsem se byl na verandě a pozoroval přírodu a náš tábor. Po chvíli přišel Dominik. ,,Co si myslíš,že budeme dělat jako další?" řekl Dominik. ,,Nevím, ale jsem si jistý, že to bude mít něco společného s filmem Aliens." řekl jsem. ,,Je to krásnej výhled, co?" řekl jsem. ,, Jo, trochu." řekl Dominik. ,, Víš, co, já se půjdu projít, jdeš taky?" zeptal jsem se. ,,Ale jo."odpověděl. ,, Počkat! Jdeme s vámi." řekl Kryštof a Vítek. ,,Tak pojďte." řekl jsem.
Po 25 minutách:
,,Kde jste byli?" zeptal se Patrik. ,,Na procházce." jsme odpověděli.
O 1 hodinu později přišla paní učitelka Schmidtová a řekla ,,Za půl hodiny přijďte k učitelské chatě."
,,Jojo." odpověděli jsme.
Za půl hodiny:
,,Takže dětska, přesuneme se támhle k lesíku. Tak dnes bude hra na styl hledáme věci, ale místo věcí budete sbírat lístečky. Jak každý víme, že nemáme jak odletět z této planety, ale je tu překupník. Ten chce za loď celkem 200 bodů. V tomto lesíku je rozmístěno 5 odlišně barevných druhů lístečků. Žlutá je za 2 body, oranžová za 5 bodů, modrá za 10 bodů, zelená za 25 bodů a růžová za 50 bodů, máte na to 15 minut, ale smíte brát pouze po jednom lístečků. 3...2...1...teď!!!" řekl pan učitel Steinbach. A začal boj o lístečky. Nakonec to skončilo pozitivně. Jeden tým to však nedal, ale jinak náš tým byl druhý z pěti, takže super. Hned poté jsme měli oběd. A poté se zase strhla hádka o hnustnosti obědu v naší chatě.
O půl hodiny později jsme šli si hrát každý jinam, já jsem si šel zahrát s klukama fotbal. Jako vždy. Hráli jsme ho skoro 2 hodiny a poté jsme odpočívali. Pak jsme popadli druhý dech a znovu hráli, ale už jen hodinu.
Poté jsme šli zpět do chatek a pro změnu jsme dělali bordel tam. Poté byla večeře a my jsme měli znovu volno, a tak jsme šli opět hrát fotbal, avšak jsme neměli už moc sil, a tak jsme hráli opět jenom hodinu, a pak jsme pouze byli v chatkách a tam jsme si povídali. Ale to nebylo to pravé ořechové, jak se říká, a tak jsme šli hrát opět flašku k holkám. Ale já na tohle jak si nejsem tak jsem to po 15 minutách vzdal a šel jsem zase přemítat v minulosti co je špatně a proč, a také přijít na jiné myšlení. Možná že jsem nudný, ale snažím se být ten, co chce udělat svět lepším. Ale je to vniveč, protože na světě jsou 4 druhy lidí. Dobří, zlí, neutrální, a jak se říká vlezdoprdelkové, či-li ti co se chtějí prosadit přes někoho jiného. Já však se snažím být neutrální. To je mně nejvíc sedí, podle mně. Ale, abych se vrátil k hlavnímu ději, tak jak jsem přemítal, tak přišel Dominik. Dobře jsme si popovídali, ale to by bylo na hodně hodně dlouhou dobu. I když náš den pomalu končí jěště nepřišlo nejkrásnější. Tím byl západ slunce, který nešel vydět, ale sluneční paprsky se prodírali skrz stomy a to vypadalo tak úžasně, až jsem si řekl, že toto je to pravé místo pro žití.

Takže to by byl konec této části mé autobiografie mého života na druhém stupni.
Omlouvám se za delší přestávku, ale měl jsem málo času a plánování a přemítání a též učení, ale to nejhlavnější bylo, že jsem měl ,,okno". Nemohl jsem si vzpomenout a dnes jsem si vzpomněl. A proto je to tady a u další části...zdar.