Okolnosti o této události byly tak podivné, že bylo nařízeno vyšetřování o celé záležitosti.
Bylo zjistěno, že mladík byl celý dosavadní život držen v malé komůrce...
,,Dobrou noc zlatíčko,sladké sny a hezky se vyspi." ,,Děkuju mamí, dobrou." ,,Ráno ti udělám jablečný koláč, ten tvůj oblíbený." mrkla na něj a odešla.
Ráno*
,,Uaa, Proč je tu taková tma, je snad noc? " Když se rozhlédl uviděl tmavou místnost, žádná okna, jenom velké dveře.
Chtěl vstát, protože ho začali bolet záda, když si všiml, že leží na zemi a na sobě má přikrývku, která je mu stejně na nic, protože je moc tenká aby ho zahřála. Když se podíval pořádně všiml si, že za rohem jsou svíčky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chtěl vstát, ale bouchl se o něco do hlavy, když se podíval co to je všiml si, že je to mříž. ,,JSEM TU UVĚŽNĚNÝ?! POMOC JE TU NĚKDO?" Nikdo se neozýval.
O 4 hodiny později*
Měl hlad, byla mu zima, chtěl svojí maminku. Najednou slyšel někoho jít dolů po schodech a uviděl nějakou postavu stojící ve dveřím. Když se lépe podíval uviděl, že má na tváři bílou masku.
,,Proč jsem tu uvězněný?? Co po mě chcete!" ptal se ustrašeným hlasem. Muž se mu začal smát. ,,Neboj, nechci ti ublížit. Přinesl jsem ti chléb a vodu, né že to sníž hned, zítra bys neměl co jíst." řekl muž zlomislně a odešel.
Chlapec přemýšlel jak se odsud dostat. Byl moc malí, vždyt mu bylo 7 let, dítě v jeho věku by teprve šlo do školy a učilo se kolik je 1+1.
O pár měsíců později*
Vůbec netušil co to je denní světlo. Celé dny, týdny a měsíce trávil za mřížema. Jediný plus na tom muži bylo, že ho naučil psát, ale pouze jedno slovo... jeho jméno.
Už mu to ani nepřišlo divný, po měsících, ztrácel rozum. Na chléb a vodu byl zvyklí, muž mu řekl, že bude přicházet každý večer dal mu hodinky aby sledoval čas.
Když se vrátil části hodinek byli rozházené po místnosti a on měl v puse pásek z hodinek.
