Nalezenec

3. Pečovatel

Chlapec se ráno probudil celý zpocený, když se rozhlédl kolem sebe nebyl u něho doktor, ale nějaký jiný pán.
,,Co se ti zdálo tak hrozného."
Neodpověděl.
,,Chlapče, neboj já ti nic neudělám a slibuju ti, že se ti od tedka nic stát ani nemůže." usmál se na něho a čekal až promluví. ,,Jsem psycholog, když jsme prozkoumali tvoje věci našli jsme dopis."

Byli v něm: Jmenuje se Ralf. Unesl jsem ho, když mu bylo 7 let, pak jsem ho naučila jak napsat slove jméno. Nebyl jsem špatný jen jsem chtěl mít pocit, že mám dítě o které se můžu starat, bohužel časem byl duševně zanedbaný. Udělal jsem z něho zrůdu, ale litovat toho NIKDY nebudu!

,,Řekni mi, jak vypadal a policie ho dostane za mříže."
Stále mlčel. To už psycholog ztrácel trpělivost.

Psycholog se k němu naklonil a pošeptal mu do ucha ,,Nechceš mi něco říct? "
Ralf se na něj povídal a ukousl ho do jeho tváře.
,,Auu, ty parchante! " psycholog se chytl za tvář a utekl z místnosti.

Večer*

Ralf nemohl vůbec spát. Furt se mu zdálo o té temné místnosti s mrazivými mřížemi, už na ten otřesný zážitek nezapomene.
V místnosti bylo asi 15°, ale přišlo mu jako by tu bylo 4°. Mrzly mu prsty na nohou.

Ráno*

,,Doktore, kdo je ten chlapec?" Ptá se profesor.
,,Profesore, co tu děláte?" ptá se doktor.
,,Slyšel jsem, že tu máte zvláštní případ. "
,,To ano, jmenuje se Ralf, ale pořád nechápe co mu chcete. " říká doktor.
,,Chtěl bych ho adoptovat. "
,,Zbláznil jste se profesore, ten kluk patří do polepšovny! "
,,Já to zvládnu. Řekl klidně profesor.