Jibooty

-4- pt.1

A/N: Ach jo guys... cítim se tak provinile... Aigoo (͡° ͜ʖ ͡°)

Po týdnu školy a začleňování se do kolektivu bylo uspořádáno soustředění pro náš basketbalový tým. Stál jsem u hlavní brány do školy, kde byl sraz, a koukal po ostatních. Byla tu spousta mladších i starších studentů. Bohužel pro mě tu byl i Tae s jeho partičkou, ale na druhou stranu by měl přijet i Jimin. Porozhlédl jsem se kolem ve snaze ho vidět, když v tom jsem ho uviděl přicházet. Odlepil jsem se od zdi, o kterou jsem byl celou dobu opřený, a rozešel se směrem k němu.

"Jimine! Ahoj!" křikl jsem a usmál se.

"Ahoj." pousmál se na mě Jimin a oba jsme se u sebe zastavili.

"Pár dní se teď uvidíme častěji, co?" zasmál jsem se.

"Jo, víc než pár hodin." uchechtl se.

"Snad to bude dobrý. Ale upřímně, nechce se mi cvičit nějak tvrdě."

"A proto jsi sem jel?" zasmál se Jimin "Tady se hlavně cvičí." zakroutil hlavou.

"No jo." uchechtl jsem se a poškrábal se na krku.

Chtěl jsem si dál povídat, ale přišel trenér, takže jsme si ho všichni vyposlechli. Během jeho proslovu o tom, jak se máme chovat, jsem se koukl kolem sebe na ostatní a všiml si, jak mě Tae propaluje pohledem. Polkl jsem a se sklopenou hlavou se od něj odvrátil. Měl jsem špatné svědomí, ale nevím z čeho, protože tohle celé je jeho chyba. Povzdychl jsem si a podíval se na trenéra.

Trenér domluvil a všichni jsme si došli dát věci do autobusu. Pár lidí ve předu naše zavazadla narovnávala dovnitř, ale i tak to šlo pomalu. Tlačili jsme se v malém hloučku, abysme byli co nejblíž a mohli nastoupit. Došla řada i na mě a podal jsem jim svou tašku. Otočil jsem se a chtěl odejít. Při tom jsem se ale otřel rukou o Taeho pevnou hruď. Koutkem oka jsem zaregistroval jeho úšklebek, takže jsem šel raději bez komentáře dál. Nastoupil jsem do autobusu a porozhlédl se po volných místech. Sedl jsem si do trochu zadnější části a čekal, jestli si ke mně někdo přisedne.

Uviděl jsem Jimina, který akorát nastoupil. Pochyboval jsem trošku, že by si měl ke komu sednout, takže jsem na něj mávnul. Naštěstí si mě všiml a cestou se pousmál. Došel až ke mně a podíval se na prázdné místo vedle.

"Budeš sedět asi s přítelem, že?" pousmál se.

"Ne, proto jsem na tebe mávnul. Přisedni si." usmál jsem se a poklepal na sedadlo.

"Nevím, jestli je to dobrý nápad." šeptl, ale to jsem ho už chytil za rukáv mikiny a stáhl ho.

"Je to dokonalý nápad." mrkl jsem na něj a trochu si poposedl.

Jimin si jen povzdychl a také si udělal pohodlí. Pak se opřel o sedačku a zaklonil hlavu. Zavřel oči a své rty nechal pootevřené. Odtrhl jsem od nich pohled a zadíval se dopředu, jinak bych asi něco udělal. Polkl jsem a podíval se omylem na Taeho, který byl blízko nás. Věnoval nám nemilý pohled a jeho rysy ztuhly, ale přesto beze slova pokračoval dál. Sklopil jsem pohled a prohrábl si vlasy.

"Netvářil se nadšeně, že?" vydechl Jimin.

"Eh, cože?" překvapeně jsem se na něj podíval.

"Že se Taehyung asi netvářil moc nadšeně." pomalu otevřel oči a podíval se na mě.

"No, ne. Ale to je jeho věc. Jak to vlastně víš?" nadzvedl jsem obočí. Myslel jsem, že byl mimo.