Never be alone

> 11.

Seděla jsem u svého okna. 

Dívala jsem se do jeho okna. 

Doufala jsem, že ho v něm uvidím.

Byla jsem tak ráda, že má okno směrem k mému pokoji.

Můžu ho takhle vždy vidět.

Protože jen on mi svou přítomností lepší náladu. 

Nevěděla bych, co na tomhle světě dál dělat kdyby se neobjevil.

Jak takhle skvělý člověk může existovat?

Proč jsem ho nemohla potkat dřív. 

Možná by jsem teď byla jiná.

Ale pro něj stojí za to se změnit. 

On je jako paprsky slunce prosvítající přes mračné nebe. 

Někdo, kdo ti vždy podá záchranou ruku.